Za víc než za hejno vrabčáků…
12. během roku A
Jr 20, 7-13/ Ž 69, 8-19/ Ř 6, 1b-11/ Mt 10, 24-39
Při bohoslužbě jsme četli jiný úryvek ze Starého zákona, než máte v audionahrávce Sély. Ekumenický lekcionář má pro toto období řadu alternativ. Pro Sély jsme zvolili jinou variantu než náš nedělní lekcionář.
Starozákonní čtení a evangelium mají jeden společný bod. Epištola si jde po vlastní linii a tvoří tak druhý bod.
K prvnímu: "Být s Bohem", "stát se učedníkem nebeského království" znamená také (i když nejen) mít problémy s lidmi. To najdete u Jeremjáše, u Ježíše, u učedníků Ježíšových, stejně tak jako u jejich učedníků až po dnešek.
Máme o tom vědět, abychom tím nebyli zaskočeni. A také proto, aby nás to nějak neodradilo od cesty učedníků království. Nic zásadního to neznamená. Je to prostě protivenství. Něco dočasného. Netřeba se zatím znepokojovat ani si na tom nějak obzvlášť zakládat. Je to obrazně řečeno "daň za následování". Výhody nakonec vždycky převáží nevýhody. Bůh své věrné neopouští ani v protivenstvích.
Jak se zachovat v těchto těžkostech?
Jeremjáš předložil svůj spor s protivníky Bohu. A je si jist, že Bůh se ho zastane. Podle svého způsobu a ve svůj čas.
Víte, jak se zastal Jeremjáše? Až po jeho smrti a po létech si lidé znovu vzpomněli na jeho slova a dali mu za pravdu.
Ježíš říká učedníkům: "Nebojte se! Máte větší cenu než mnoho vrabců." Každý má svou "cenu" před Bohem. I ti nejmenší a nejobyčejnější. Třeba vrabčáci.
Nebojte se! Máte větší cenu než spousta vrabčáků. Smyslem této výpovědi není povyšovat se nad ptáčky, ale dodat odvahu. Nebojte se přiznat se k Bohu a k jeho království a k jeho způsobům. Nebojte se nepřízně druhých lidí. Bůh se k vám jistě přizná. Uvidíte!
A to druhé? Hřích už vámi nemá vládnout, protože jste mu zemřeli, když jste uvěřili a nechali se pokřtít. Předchází tomu ta známá věta: "Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost!" Jak to tedy je s námi a hříchem? Všichni dobře víme, že nejsme bezhříšní. Že dál s hříchem všelijak zápolíme. Jak tedy máme brát Pavlovo tvrzení, že jsme již hříchu umřeli?
O tom máme přemýšlet. Berme Pavlovo slovo jako výzvu, jako úkol k meditaci.
Otázka hřešení respektive nehřešení souvisí s naší svobodou. Potažmo s naším rozhodováním. Kristus nám dává svobodu nehřešit. Hřích pro nás přestává být – záměrně používám přítomný čas, protože se to stále děje. Hřích pro nás přestává být alternativou. Někdy s ním svádíme zápas vůle. Ale ten rozhodující impuls přichází od Ježíše. Tu a tam se nám dokonce stane, že už nás hřích ani nenapadne. To je takové to Hellerovo: "Přece bys nehřešil! Už to nemáš zapotřebí."
Hřích už pro ty, co znají Krista, není alternativou.
Současně taky platí, že žádný hřích nemůže nikterak umenšit, zadusit milost. Naopak. Milost vždycky trumfne hřích!
Což nás vede vést k důvěře, že se ani toho hříchu už nemusíme bát. A to všechno proto, abychom klidně žili podle Božího království. Kde platí jiné zákony a jiná pravidla než v tomto světě. Ale nejsou nepřátelská.