Velekněz budoucích dober…

31. během roku B
Rt 1, 1-18/ Ž 146/ Žd 9, 11-14/ Mk 12, 28-34

Ve čtení z Listu Židům zaznělo něco v tom smyslu, že Kristus jako velekněz nám přináší skutečné (dosl. budoucí) dobro. Tak tím bych dnes asi začal.

List Židům interpretuje Krista za pomoci starozákonních kultických skutečností (kněz-velekněz; svatyně, oltář, oběť). Zároveň o tom mluví tehdy současnou kultickou terminologii, kterou používali spíš Řekové a Římané. Ukazuje tím, jak Ježíš naplňuje veškerý kult. Všechno, co se děje mezi lidmi a Bohem (bohy). Tady (u Krista) se ocitáme v centru všeho dění mezi zemí a nebem.

Židovský laik (= nekněz) Ježíš z Nazareta naplňuje nekulticky veškerý kult.
Nekulticky. Tedy svým životním postojem, tím že žije pro druhé a vydává se pro ně, uskutečňuje Boží vládu. Tím, že jeho láska k druhým je větší, než přirozená sebestřednost, právě tím přináší BUDOUCÍ DOBRA ( ř. ἀρχιερεὺς τῶν γενομένων ἀγαθῶν). Doslova je "knězem těch budoucích dober". Ano, dober. Není to jediné dobro, nýbrž spousta dober. Nic než dobro. Nic než láska.
Tím svým postojem Ježíš "přináší" božskou budoucnost do naší přítomnosti. "Posouvá" čas. Možná lépe: "Naplňuje čas". Tam, kde je on, kde se on rozdává pro všechny (třeba při eucharistii – večeři Páně), tam se Boží království už nyní stává skutečností. Není v daleké budoucnosti, ale stává se přítomností už teď.

Očišťuje naše svědomí od mrtvých skutků. Oživuje nás ke službě živému Bohu. To znamená: činí nás schopnými této služby. A v této službě se nalézáme. V ní nacházíme svou důstojnost i své štěstí.
A zase: tato služba nespočívá v kultu samotném. Mění naše vnitřní nastavení a způsob života. Podle toho se pozná pravost našeho uctívání (= jiný výraz pro kult), že nás dělá laskavějšími                          a vlídnějšími, těmi, kdo víc myslí na druhé než na sebe sama.
V něm (= Kristu) se lidé, co ho následují, stávají jemu podobnými. Tam, kde je on, tam se stává skutečností všechno to, o co lidé usilují oběťmi.

A co jsou ty božské skutečnosti, ke kterým kult směřuje? Láska. K Bohu a k bližním. O tom bylo dnešní evangelium. Láska k Bohu a k bližnímu to je tajemství Ježíšova života. On naprosto miluje Boha i druhé. V jeho společenství se to učíme i my.

Láska k bližním, milosrdenství, také solidarita s chudšími, slabšími, tvoří klíčová témata knihy Rút. Jak snad uvidíme.
Je to zvláštní. Nejvyšší normu tvoří láska k Bohu celou bytostí. Ale prakticky to všechno začíná pomocí, pozorností k člověku, se kterým se potkávám. Tvář bližního vyjevuje nárok Boží (E. Lévinas). A snad lze dodat i dar Boží. Kdo neodvrací oči od tváří svých bližních a jejich nouzí, setká se                  s Bohem. Zakusí, jak se na něho Bůh "dívá". Což je náročné a krásné zároveň.

Aktéři příběhu Rút konají a přijímají milosrdenství a tak připravují cestu Davidovi a tedy i Mesiáši. (Nevadí, že o tom nevědí. To přijde.) Podobně my pozorností a pomocí lidem kolem nás připravujeme cestu Boží do našeho světa a jeho času...