Ten, který zná Počátek...

Trojice A

Gn 1, 1-4/ Ž 8/ 2 K 13, 11-13/ Mt 28, 16-20

Dnešní slavnost Trojice Boží nabízí příležitost zamyslet se nad tím: Kdo je Bůh? Jaký je? Jak o něm mluvit? Jak o něm mluví teologie? Jak rozumět onomu výroku "jedna podstata – tři osoby (hypostaze)"? A jak o Bohu mluví Bible? Co můžeme vzít z dnešních čtení?

První čtení a žalm o něm mluví jako o Stvořiteli, který je živým tajemství. On jediný zná tajemství Počátku a vznikání. On jediný může způsobit, že něco vznikne, tam, kde nic nebylo. On jediný překonává beztvarost, nicotu a chaos. Tím, že mluví. On je Pánem, který mluví tak mocné Slovo. Jeho Mluvení oslovuje a tak tvoří svět vztahů a příběhů.

Vede k dobré budoucnosti. Beztvará nicota ohrožuje tvorstvo, ale Bůh ji přes všechno upadání tvorstva do chaosu přemáhá a nakonec přemůže definitivně.

Co se tam stalo v těch prvních dvou verších Bible? "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. A země se stala pustou a prázdnou." Co za tím je? Je to nadpis? Nebo součást procesu? Země je stvořena a pak se stala děsivou pustotou? Co to způsobilo? Máme na to své názory, ale nevíme. Jde to mimo nás. Ale je to v rukou Boha. A tak tou děsivou pustotou to nekončí. Nad vodami se už vznáší rúach. Tedy: Duch, dech, vítr Boží. Pulsuje, třepotá se a uvádí všechno do pohybu. A to se děje, věříme, i dnes. Nad našimi prázdnotami a zmatky - Duch Boží. On to tak nenechá.

Epištola a evangelium o něm dnes mluví jako o dalekém i blízkém zároveň. Nikdo není vyšší, a přece nikdo nám není blíž. "Milost Pána Ježíše Krista a láska Boží i společenství (podíl) Ducha svatého." Všechny tyto hodnoty se nás osobně týkají. Máme na nich podíl. Je to Ježíšova milost pro nás. Láska Boží také k nám. I účast Ducha na nás. A nás na něm. Nedávno jsme slyšeli o Pavlovi v Athénách. Když k nim mluvil o biblickém Bohu, řekl mimo jiné: "Není od nikoho z nás daleko. Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme. Vždyť jsme jeho dětmi." Zvláštním způsobem jsem s ním spjati, stejně jako on s námi. A toto pouto je nanejvýš osobní.

Totéž platí i o evangelním čtení. Učedníci jsou posláni k národům (= pohanům), aby získávali učedníky, křtili je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učili je zachovávat to, co Ježíš učil.

Jsme pokřtěni a křtíme ve jméno Trojjediného Boha. Prostřednictvím křtu, politím vodou nebo ponořením jsme spojeni s Bohem. Ponořeni do Boha. Do jeho lásky, do jeho dialogu. Máme místo u jeho stolu a v jeho domě. Jemu žijeme. To dává našemu životu další rozměr. Jsme ti, které Bůh nejen stvořil, ale také obnovil a přijal. Náš příběh se stal součástí příběhu mnohem většího. Zároveň toho nejlepšího, jaký může být.