Soud, milosrdenství a následování...

22. během roku A

Ex 3, 1-15/ Ž 105, 1-6, 23-26, 45b/ Ř 12, 9-21/ Mt 16, 21-28

Božím záměrem pro nás je zapojení do Božích plánů. Nejvyšší hodnotou není náš spokojený, bezproblémový život, nýbrž podíl na Božím poslání, slovy evangelia: podíl na kříži Ježíše Krista. Což nás moc neláká. Protože ho (Ježíše Krista i jeho kříž) málo známe. I když se třeba snažíme a nějakou tu zkušenost přece jen máme. Naše smýšlení je pořád "z člověka". Pořád to ještě není "naše parketa". V těchto věcech nám nezbývá než se nechat vést. To je přesně pointa dnešního Petrova příběhu. "Nechtěj, Petře, vést Pána, ale nech se jím vést… Když se snažíš Pána ovlivňovat svým lidským pohledem, svádíš ho z Boží cesty." Proto je tady (v této chvíli) Petr nazván satanem. To jest protivníkem. Kdo chce být s Pánem, musí ho přijmout i s těžkostmi, které k tomu patří.

Setkání s Bohem u hořícího keře znamenalo pro uprchlíka Mošeho… nové problémy. Žádné spokojené stáří, ale obtížná jednání v Egyptě s faraonem, ale taky s tvrdošíjnými Hebreji. Copak asi bylo těžší?

Mojžíš nakonec Bohu neunikl. Někdy to začne tím, že člověk neunikne, ale nakonec to přijme.

Tehdy také Bůh zjevil své jméno. "Jsem, který jsem." "Budu, který budu." Rozuměj: s tebou, s vámi. Je to vůbec jméno? Pokud ano, pak hodně zvláštní. Budu s vámi. Jak je Bůh s námi? Tajemně. Neuchopitelně. Není to zároveň výzva, abychom také my byli s ním? Tam, kde je on? Tam, kde jde o to nejdůležitější, tam, kde se my musíme menšit…

Nemáme takový úkol jako Móše ani jako apoštolové. Naším úkolem je být svým způsobem Boží. To jest zapojení do Božích plánů. Vždycky to obsahuje nějaké to nepohodlí a těžkosti. Nemusíme je hned přijímat s nadšením. Stačí je prostě přijmout nebo aspoň neutéct před nimi. Být tam, kde je v tomto světě Bůh. To bývá vždycky tam, kde to "nejvíc fouká".

Ještě maličko k Pavlovi.

Nechtějte odplácet zlým. Nechte to na Bohu. To je nejlepší. Nemyslete si, že Bohu je nějaké bezpráví jedno. Nemyslete, že Bůh to jen nechá být. Boží láska neznamená lhostejnost. Ke spravedlnosti patří také potrestání zlých a zastání se obětí. Jen neberte spravedlnost do svých rukou. Nepochybujte o tom, že to Bůh udělá. Ale nemyslete si ani, že vy jste a budete vždycky ti dobří a že se vás Boží soud netýká.

Současně Pavel taky píše: "Nachází-li se tvůj protivník v nesnázi, neodmítej mu pomoc." Taková je Kristova cesta. Svou pomocí doslova "nahrneš žhavé uhlí na protivníkovu hlavu". To neberme doslova, ale jako obraz. Jeho význam je: Tak ho zahanbíš. (=Protivníka). Taková je Kristova cesta. Za nespravedlivé činy přijde zahanbení. Jestliže už aspoň trochu známe Boha (a to bychom ve vší skromnosti mohli), můžeme tušit, že takové zahanbení od Boha není žádná maličkost. Je osvobodivé, že soud smíme a máme ponechat jedině na Pánu. A že to nejlepší, co můžeme v očekávání soudu udělat, je být milosrdný.