Pod jedním jhem

27. během roku B (3/10/2021)

Gn 2, 18-24/ Žd 1, 1-4; 2, 5-12 / Mk 10, 2-16

Dnes přemýšlíme o manželství - spojení muže a ženy. Nerozlučném spojení...

Nejprve to byl krásný příběh z druhé kapitoly Geneze. Plný symbolů. Rezonují v něm nejrůznější příběhy z počátků lidstva.

Člověk je sám. Není šťastný. Něco - někdo chybí. Ani celý svět, ani množství tvorů... Nic nenaplní jeho srdce. Potřebuje pomoc sobě rovnou. Která by k němu "pasovala". Právě pro něho. A Bůh ji dává. Z žebra. Zblízka srdce. Žebro, o němž se tu mluví, není obyčejné žebro. To slovo označuje spíše boční stěnu - svatyně, oltáře, myslím, že i schrány. Prostě něco svatého. Není to náznak toho, že ve spojení muže a ženy se děje něco svatého?

Jak se to stalo, že muž dostal ženu a žena muže? To ví jen Bůh. Muž sám byl "dočista mimo".            V hlubokém spánku. V narkóze. Žena je darem pro muže a muž pro ženu. Jsou si blízcí jako nikdo. Přilnou k sobě. Přiklíží se jeden k druhému tak, jako se k sobě přiklíží dvě desky. A to tak moc, až se osamostatní od své dosavadní rodiny a vytvoří rodinu novou... Takhle to začalo. A ten začátek je stále přítomen. Tento příběh se stále odehrává. Okolnosti, podmínky, společenské zvyklosti, postavení mužů a žen, pojetí rodiny se mění, ale toto základní kostra lidského příběhu zůstává. (Ještě se k tomu vrátíme.)

Ale teď pojďme do evangelia. V době Ježíšově probíhala vášnivá debata o důvodech rozluky manželství. Mojžíšova Tóra říká: "Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona však u něho nenalezne přízeň (nebo taky milost), neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list...," (Dt24,1). Něco odporného. Co by to tak mohlo být? (Hebr.: erwat) ČEP: něco odporného; rabín Gustav Sicher (1950) "něco hanlivého"; rabín Karol Efrajim Sidon (2012): "nějakou nepřístojnost"; Kraličtí: "nějakou mrzkost". Zní to hrozně. Ale co by to tak mohlo být? Existoval striktnější a volnější výklad. (Od nevěry až po nešikovnost, POKORNÝ, P. tamtéž) Co si myslíš ty, mistře? Na čí stranu se přidáš? Nebo vytvoříš nějakou svou? - Na žádnou. Protože naše vášnivé debaty - i to svaté věci - se často míjejí      s podstatou. Víte, o co jde v manželství? Víte, co tím míní Bůh? Víte, jaký záměr má s člověkem Bůh? Boží cesta je spojovat. Nikoli rozlučovat.

To slovo, že muž a žena se nemají opouštět, je nám dáno jako evangelium. Tedy jako osvobodivá zpráva. Nikoli ovšem jako další zákon či břemeno. Muž a žena spolu mají - a mohou zůstat - na celý život. Tak to pro ně chce Bůh. Když spolu zůstanou, když překonají obtíže a krize svého vztahu, to teprv je síla a krása!

Není lehké vydržet spolu na dlouho. Zvlášť u tak intimního spojení! Každý, kdo žije v manželství, by o tom mohl vyprávět své. Milovat znamená stále se to učit, stále na vztahu i na sobě samém pracovat, stále vycházet ze sebe - nebo přesněji nacházet ten správný vztah i k sobě samému... Protože druhému nemůže nabídnout nic jiného než sebe sama. Někdy víc dávám, jindy zase přijímám. Jednou já, příště ten druhý.

V dnešní době procházejí právě vztahy - a zvlášť ty nejbližší - velkými zkouškami. Tolik úkolů, povinností; tolik výzev, konceptů, změn; tolik možností a nároků; tolik očekávání; tolik překážek   a těžkostí! A tak málo času! Tak strašně málo času! Není divu, že se pak třeba stane, že se někteří navzájem natolik odcizí, že už je pozdě. Někdy se to přes všechnu snahu "nepovede". To je smutné a bolestné! Ale to není důvod, abychom ty, kterým to nevyšlo, odsuzovali nebo je dokonce touto dobrou zprávou "tloukli po hlavě".

Pro všechny totiž: pro ty, kdo zůstali sami; pro ty, kdo žijí ve vztahu, a třeba zápasí a procházejí krizemi; stejně tak i pro ty, kterým to nevyšlo, má Bůh své dobré záměry. Chce nám dát a dává život, začátek naplnění..., společenství ve věčném královstvím... Všem, kdo přijímají jeho pozvání... a ještě mnohem, mnohem víc. Protože on je nesmírně nesmírně velkorysý ve své lásce...