Pán nad vodami…

19. neděle během roku A

Gn 37, 1-4. 12-28/ Ž 105, 1-6. 16-22.45b/ Ř 10, 8-15/ Mt 14, 22-33

Jakou zvěst v tomto příběhu slyšíme?

Jakou informaci pro víru (vztah) tento příběh přináší?

Kde se v tomto příběhu můžeme najít? Kdy jsme to my?

Učedníci mají problém. Čelí silnému protivětru. A Ježíš jim přichází na pomoc. Svým způsobem. Ve stylu nebeského království. Navzdory všem překážkám. Když je třeba po vodě, tak i po vodě. Není síla, která by mu v tom mohla zabránit. To je on.

A oni? Oni to nečekali. Takhle, ne. Takhle by to nečekal asi nikdo. Po vodě? V nejkritičtější fázi noci? V "hodinu vlků"? Žádný div, že se polekali a považovali ho za přízrak (ř. fantasma). Představme si ty rybáře, co museli noční jezero znát opravdu dobře. Zkusme si je představit, jak se bojí a křičí hrůzou. Možná si při tom uvědomíme taky své strachy.
A zase on. Řekne jim: "Nebojte se! Vzchopte se! Já jsem to!" Je to jeho slovo, jeho mluvení, co může polekané učedníky upokojit. Mluví k nim, protože jsou přátelé. Zná je. Zná nás. Ví, že to potřebujeme. Záleží mu na nás. Jak dobré je už jen toto vědět!?

A pak je tam ten Petr! Potřebuje si to (že to je opravdu Ježíš) ještě experimentálně ověřit?! Nebo si jako jediný troufne jít za Ježíšem až tam nad vody?! Bylo to rozumné? Mělo to tak být? (...)

Dokud se dívá na Ježíše, drží ho to nad vodou. Jakmile začne vnímat překážky, táhne ho to dolů… Ale on ho vytáhl, takže se neutopil.

"Ty malověrný, proč jsi pochyboval?!" Co přesně v této souvislosti znamená "pochybovat"? "Myslíš že bych tě nechal utopit se?" Jak nebýt malověrný? Jde to vůbec? Můžeme si tu nějak poručit? Je to jen věc vůle? Vlezl Petr někam, kam neměl? Pořád ty otázky. Možná nás napadnou další. Lepší. Možná. Možná to ale nemusíme zas tolik obmýšlet. Vzít to prostě tak, jak to tam je.

Když Ježíš vstoupil do loďky, ten protivný vítr se konečně utišil. A oni říkali: "Jistě jsi syn Boží!" Většinou to pro nás bývá slovo. "Syn Boží". Někdo obdařený zvláštní mocí. Někdo, kdo dokážeme mimořádné věci. Ale tady to najednou oni prožijí. Teprve pak je napadne to: "Ty budeš určitě Boží syn!" Podle čeho se to pozná? Protože ho poslouchá moře, vítr… všechno. Nese v sobě zvláštní tajemství. Ocitnout se tak blízko tajemství, to není vůbec jednoduché. Ale možná to Boží synovství poznáme podle něčeho jiného. Jedině u něho (Ježíše) zažíváme zvláštní osobní blízkost… Takovou blízkost, až se toho jeden lekne.

Teprve postupně poznáme, že není čeho se bát a lekat. Naopak! Ale trvá to, než nám to dojde.

Přicházíš, Pane, mnoha způsoby

a voláš na nás, abychom se neděsili.

Děkujeme, že ani naše zmatené reakce

nejsou pro tebe problém.

Stejně jako ani ta voda a vlny.