Ovce a Dveře...

4. velikonoční A

Sk 2, 42-47/ Ž 23/ 1 P 2, 19-25/ J 10, 1-10

V dnešním evangeliu Ježíš používá přirovnání (ř. paroimia), která posluchači nějak nechápali. Poprvé od Velikonoc se vracíme do doby Ježíšova působení před ukřižováním a vzkříšením. Neslyšíme dnes příběh o setkání se Vzkříšeným. I když… všechno, co o Ježíšovi slyšíme a vyprávíme, je těmi velikonočními událostmi poznamenáno. Věříme tomu, kdo na kříži umřel, ale třetího dne vstal z mrtvých. Následujeme toho, kdo ukřižován umřel, ale třetího dne vstal z mrtvých. Věříme, že on také nás dovede ke slávě vzkříšení. Tím dostává všechno, co Ježíš od svého narození dělal a říkal, mimořádný význam.

V dnešním evangeliu Ježíš mluví o sobě jako o pastýři ovcí a o dveřích ovcí. První obraz má dlouhou tradici. Přes Davidův žalm "Hospodin je můj pastýř" až ke králům starověku. "Hospodin je můj pastýř." To znamená: Stará se o mne. Vyvádí na pastvu. Přivádí do ovčince. Vodí k čisté vodě. Chrání před vlky, medvědy a lvy. Jsme pro něho důležití. Při této péči nás poznal. Zná naše vrtochy, stejně tak i pošetilosti a slabosti. A my jsme zase mohli poznat jeho. Mezi námi a jím vzniklo zvláštní pouto.

V té části 10. kapitoly Janova evangelia, která připadá na letošek, jsme ale víc slyšeli o dveřích do ovčince. Ježíš o sobě mluví jako takových dveřích. "Já jsem dveře ovcí". On je ty správné dveře. Mohou být dveře, které nás nikam nepřivedou. Do slepých uliček. On je dveře, které vedou k životu. Třeba na velkou a bezpečnou pastvu. Dveře to významný symbol. Co všechno dveře znamenají? Jsou tajemstvím spojení různých prostorů. Také přejití někam tam a zase zpátky. Asi také domova a bezpečí. Není divu, že na dveřích je odpradávna něco posvátného. Něco z toho najdeme i ve Starém zákoně. Třeba v podobě veřejí označených krví velikonočního beránka. Anebo propíchnutého ucha otroka (Ex 21, 16; Dt 15, 17). Pokud chtěl zůstat natrvalo otrokem v tomto domě, pán ho přivedl ke dveřím domu a tam mu propíchl ušní boltec šídlem. A bylo to.

Proč to zmiňuji? Jen abych připomenul, že dveře jsou důležité. Kristus je taky dveře. Především Kristus. On uvádí své ovečky na tu nejlepší pastvu. A zároveň on je dveřmi k ovečkám a k jejich srdcím. Mezi ním a námi je zvláštní spojení. On se nám tak přiblížil, že se stává jedinou cestou k nám. Také to je veliké tajemství. Možná ještě větší než to první. Kdo ví?

Na toto zvláštní spojení mezi Ježíšem a námi máme myslet v tomto velikonočním čase. Na Pánovu blízkost a na jeho život, který s námi sdílí. Nedokážeme o tom mluvit jinak než v obrazech a přirovnáních, ale ona je to už nyní skutečnost. Už nyní na ní máme podíl.

Poznávejme ji a radujme se z ní.