Nepřijímané a nepřemožené...

02.02.2025

4. během roku C

Jr 1, 4-10/ Ž 71, 1-6/ 1 K 13, 1-13/ L 4, 21-30


Pokračujeme v příběhu o Ježíšově kázání v Nazaretě. Pokračujeme v úvahách o Božím mluvení k nám lidem. Dnes to nebude tak optimistické jako minule… I když… to bude jen takové zdání.

Bůh mluvil se svým lidem přes proroky. I Mojžíš je nahlížen jako Prorok. Bůh mluvil ke svému lidu a ten neposlouchal. Šel si po svých. Boží slovo je "úžasná věc", ale co s ním děláme? Teď tím "my" myslím Boží lid – Izrael a církev. Boží Slovo dává život víře, ale také vyjevuje naši nevěru. Boží slovo je také odmítané, zkreslované, děje se mu násilí z naší strany. Všichni proroci o tom vědí své.
Nejvýrazněji asi Jeremjáš. O něm bylo dnešní první čtení. Zcela logicky. Slyšeli jsme, jak byl povolán. Bůh si ho vybral dřív, než se narodil. Posvětil ho. To znamená, vybral si ho, dal ho bokem. "To bude můj prorok. On bude zasahovat do událostí přesahujících hranice Judska." Nyní mu to Hospodin oznamuje a Jeremjáš se brání. "Já to neumím. Já na to nemám." A Bůh mu odpoví: "To neříkej. Půjdeš, kam tě pošlu, a budeš oznamovat, co ti povím. Neboj se. Já budu s tebou a vysvobodím tě." A dotkne se jeho úst. Tak ho zmocňuje mluvit v jeho jménu.
Jeremjáš z Anatótu, městečka u Jeruzaléma, je ustanoven nad národy a královstvími, aby rozvracel a podvracel, ničil a bořil, ale také stavěl a sázel.
Boží slovo v Jeremjášových ústech bude bořit říše, města, vesnice, rozvracet zaběhlý řád, tehdejší svět. Boží slovo v Jeremjášových ústech přivodí velkou krizi. Jedna podoba lidského světa zanikne a zrodí se nová.
Jeremjáš nebude říkat dobré a hezké věci. Jeremjáš nebude populární.
Ta hrůza není ve Slově samotném. Slovo Boha, který je láska, je především láskou. Ale je silou nekonečněkrát větší než cokoli ve světě. V jakém stavu se s námi Slovo setká? Myslím "našem stavu". Ta hrůza Slova začíná v lidech, co ho odmítají. Za těchto okolností se lidé se Slovem srazí. A bude to děsivá srážka. Není to tak vždycky, ale jen za určitých okolností.
Nakonec i z toho vzejde něco nového a dobrého. Nakonec Slovo nebude jen bourat, ale stavět a vysazovat nový život. Izrael té doby zažil největší krizi. Doslova se jim zbortil celý tehdejší svět. Přišel o všechny instituce, které pro něho znamenaly bezpečí. Mnoho lidí při tom zemřelo. Mnoho skončilo v otroctví a zajetí. Ale mezi nimi vzniklo něco nového. Pochopili sílu Tóry a Proroků. I toho Jeremjáše. Našli znovu naději. Našli nové způsoby jak uctívat Boha. Zrodila se synagoga. Nejtěžší krize Izrael nepoložila, ale naopak postavila na nohy. Toto je naděje, o níž svědčí Starý zákon a dějiny Izraele. K této naději se hlásíme i my. Není to naděje jednoduchá, (laciná). Nikoli, je nesmírně náročná (velmi drahá). Můžeme ji "mít" jen jako nezasloužený dar jako něco, na co sami nemáme a nikdy mít nebudeme.
A Bůh je tak dobrý, že nám ji nabízí. Stále, v naději, že pochopíme a přijmeme.

K Ježíšovi v synagoze v Nazaretě. Pokusím se parafrázovat ten výrok: "Proroka si váží všude, jen ne u něj doma." Ježíše nedokázali v Nazaretě správně přijmout. Asi to ani nešlo. Nevyložili si jeho slova špatně? Myslím ta o vdově ze Sarepty a o syrském Námanovi. Proč velké zázraky zažili cizinci? Proč vdova od Sidónu a velitel nepřátelských vojsk Náman? Co tím chce být řečeno? Možná si to ti Nazaretští vyložili jako neochotu. Jako že Ježíš nechce předvést větší divu než v Kafarnaum? Ale tak to nemuselo být a nejspíš ani nebylo myšleno.

Jistá blízkost může být překážkou víry. Jistá blízkost! Ne každá blízkost.
Ačkoli neporozuměli, bylo jim rychle "jasné" to, co vlastně vůbec jasné nebylo. Naštvali se, až tak že ho chtěli shodit ze skály. Ale on unikl. Přestože byli v přesile, unikl. A dál kázal o tom, že Boží vláda přichází.
Tak je znamením Slova nepřijímaného, ale také Slova nepřemoženého. A to dává skutečnou naději nám i Božímu lidu a celému světu. Nezasloužíme si ji ani svět, ale Bůh je tak dobrý...

Vytvořte si webové stránky zdarma!