Na té Skále...

21. během roku A
Ex 1, 8-2, 10/ Ž 124/ Ř 12, 1-8/ Mt 16, 13-20

Genesis: Pokračování příběhu Jákoba a synů. Egypt se pro Hebreje stává místem útlaku a genocidní hrůzy. Ale i tam se najdou lidé, co se nebojí faraona, ale Boha. To je věc osobního rozhodnutí a statečnosti a nápaditosti. Ale začíná to bázní Hospodinovou, což není strach, ale respekt a úcta k tomu, který je Svatý. Takto přišel na svět Móšé - Mojžíš. Byl vložen do archy (hebr. tebah). Tak se skutečně nazývá ta ošatka. A poslán do Nilu. A zachránila ho princezna. A dala mu egyptské jméno Mose. Vysvoboditel Hebrejů od faraónského útlaku vyrostl ve faraónském paláci. To jsou ty paradoxy Boží!

Ten příběh dává naději, že ani tyto nejtemnější temnoty nemohou zabránit příchodu velikého vysvobození. Ani dnešní temnoty, zmatky, nejistoty, frašky. Nic. To je nadějné. A tato naděje osvobozuje k malým krůčkům tím správným směrem. Tato naděje nevede k pasivitě, ale právě naopak.

List Římanům: "Sami sebe přinášejte jako živou a svatou oběť to, ať je vaše rozumná bohopocta." Bůh nežádá věci, nežádá zabití obětních zvířat. To všechno bylo kvůli nám lidem. Bůh chce něco jiného. Abychom se mu dali k dispozici. Naše nohy, aby šly tam, kam chce on. Naše ruce, aby dělaly to, co chce on. Náš hlas, aby říkal to, co chce on. A tak dál a tak dál. Abychom dělali ty správné věci, které chce on.

Na to navazují slova o různých darech a službách v rámci Božího lidu. Každý máme nějaký dar a nějaký úkol. Každý máme sloužit druhým. To je ta rozumná bohopocta. Potřebujeme k tomu Ducha. Přesněji: nechat se Duchem řídit nebo vést nebo s ním kooperovat. To tvoří základ. Sv. Pavel ho připomíná, aby ho žili. Nemusíme ho hledat, už jsme ho dostali. Teď jen, abychom ho užívali.

Evangelium: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha," vyznal Šimon Petr. To je vlastně základní vyznání víry. Později byla rozšířena a doplněna o aktuální teologické otázky. My dnes zase hodně zjednodušujeme. Možná bychom se mohli vrátit k tomu jednoduchému, základnímu vyznání. "Ty jsi Kristus, syn živého Boha." I toto vyznání potřebuje výklad. Mesiáš tu neznamená Krále obnovujícího Davidovo království. Mesiáš je ten, který trpí pro své poddané. Jeho říše není součástí našeho světa.

Církev tvoří ti, kdo vyznávají Ježíše jako Mesiáše.

Odbočka: V evangeliích se slovo církev nevyskytuje až na pár výjimek. Jednu z nich tvoří toto místo. Znamená: shromáždění. Ti, co slyšeli a pochopili, se scházejí pod vedením tohoto Krista.

Víra, kterou Petr zastává a vyznává, je tou pevnou skálou. S touto vírou odolá církev náporům pekel (nebo: podsvětí). Moc klíčů, moc odmítat a přijímat znamená autoritu vykládat Boží slovo a aplikovat ho do běžného života. Co je v souladu s nebeským královstvím a co není. Ale ani to není autorita ve stylu tohoto světa. Spíš si ji můžeme představit jako řízení diskuse a koordinaci hledání pravdy. Tedy jako službu.

To hlavní: Mesiáš je tu. Víme, kdo to je. Víme, jaký je, jak uvažuje. Jeho se držíme. O něm přemýšlíme a jeho se snažíme následovat. A všechno ostatní nám bude přidáno.