Na hrozném Místě...

16. neděle během roku A

Gn 28, 10-19a/Ž 139, 1-12.23-24/ Ř 8, 12-25/ Mt 13, 24-30.36-43

Podobenství je vlastně něco jako hádanka. "Hádejte, co je to?" Můžeme ho nahlížet z různých stran. Dokonce "hrát si s ním".

Jak na nás působí? Jak nám zobrazuje různé aspekty našeho životního hledání? Protože všichni hledáme. Patří to k našemu lidství, všichni hledáme: pravdu, lásku, život, naplnění, cosi – kohosi i sebe sama. Jak se nám podobenství propojuje s naší vírou a s naším duchovním hledáním?

Jakou hlavní myšlenku, poselství přináší? Kde a jak se protíná s naší realitou? Co je co a kdo je kdo?

Síla podobenství spočívá v tom hledání; v čase, který mu věnujete. Musíte na to přijít sami. Třeba za pomoci druhých, ale sami. To pak nezapomenete. To se stane součástí vaše vnitřního světa.

Na co se můžeme zaměřit? Na různé role. Tady: Hospodář, nepřítel, služebníci, ženci. Pak na další skutečnosti. Tady: dobrá setba, plevel, žeň, oheň, stodola.

Plevel tu není ledajaký plevel, ale určitý druh trávy (nejspíš nějaký jílek, ř. ζιζάνια ). Ze začátku (a dost dlouho) nelze rozeznat jedno od druhého.

Žádný plevel nezabrání sklizni. Slovo, které Ježíš přinesl mezi nás na zem, přinese úrodu. Nebeské království jistě přijde. Nepřítel s tím nic neudělá. I kdyby to z našeho pohledu vypadalo všelijak!

Jákob na svém útěku z domova nocuje v Bét-elu. To je kenaanská svatyně. Ty byly pod širým nebem, někde za městem, za vesnicí. (Něco jako kaplička, křížek, Boží muka v naší krajině). Tam je pod ochranou božstva. Počítal s tím? Kdo ví? A zdá se mu tam strašný sen.

Jako by spal "na frekventované dálnici mezi zemí a nebem". Nahoru a dolů. Obrovské množství andělů v pohybu nahoru a dolů. Nepředstavujte si to jako běžný žebřík, ale spíš jako široké schodiště až do nebe. Jako v mezopotamských chrámech. A tam kdesi nahoře? … Bůh… Ten, o kterém slýchal doma, k němuž se modlí otec a dědeček. Ale teď se s ním najednou setkává sám. Osobně. Nepřipraven. Nechráněn otcem ani dědečkem. Nebývá jednoduché setkat se s Bohem... I když je láska. Setkání s tím, kdo vás nekonečně přesahuje… kdo je ve všem nekonečný, nepředstavitelný… to si připadáte tak nepatrní a zranitelní… až hrůza! A tento Bůh seshora přislíbí mu svou přítomnost a slavnou budoucnost. "Já budu s tebou." "Nevíš, do čeho jdeš, ale já budu s tebou." To je biblický Bůh. Ten Abrahamův, Izákův a Jákobův, Otec Ježíše Krista. Říká: "Jsem s tebou. Budu s tebou. Jsem s vámi. Budu s vámi." Dobré slovo. To nejlepší.

Přesto setkat se takto s Bohem, člověka znepokojí. Jákob ráno řekne: "Jak je toto místo hrozné!" V tehdejším chápání to znamená: "Hrůza! Vždyť jsem vlezl Bohu do jeho domu. A já jsem to nevěděl! Co kdyby se na mne obořil!?"

Někteří rabíni (Lawrence Kushner) vykládají jeho výrok takto: "Na tomto místě je Hospodin a já, (já) jsem to nevěděl." Jako by se tu poprvé setkal s Bohem a tím i sám se sebou. V setkání s Bohem nalézá člověk taky sám sebe. Tady začíná přerod úskočného Jakoba ve vznešeného Božího knížete Jiśraele. Ale bude muset ještě hodně vytrpět, než se stane praotcem.

Celou tu dlouhou cestu ke spáse nese a chrání božský Duch. On přináší dobrou budoucnost a je dobrou budoucností celého tvorstva. Jako Kristovi učedníci bychom o něm měli vědět a jeho pomoci a vedení se odevzdávat.

Kéž se tak děje! Pořád a pořád!