Na čem to všechno visí?

30. neděle během roku A

Dt 34, 1-12/ Ž 90, 1-6. 13-17/ 1 Te 2, 1-8/ Mt 22, 34-46

První čtení dnes bylo o smrti a pohřbu Mojžíše. A přesto není smutné. Řekl bych… Jak to vyprávění působilo na vás? Smrt je vždycky vážná, definitivní, nevratná. Ale může být také "naplněna" Boží přítomností. Mojžíš nevstoupí do Země. Jako nikdo z jeho generace kromě Jozua a Káleba. Umře skoro u cíle, ale ještě na cestě. S výhledem na zemi, který je dodnes fascinující. (Díval jsem se na fotky a videa z Mojžíšova memoriálního chrámu na hoře Nebó, co na web dali poutníci a turisté. A říkal jsem si: "Tedy, tam bych se rád podíval.")

Mojžíš zemřel do tajemství. Doslova "ústy Hospodina". Veliký středověký Raši (1040-1105 post) z toho vyvozuje, že ho Bůh políbil a on… (Mojžíš) odevzdal duši. A pochoval ho Někdo. Jméno se neprozrazuje. Ale může to brát jako odkaz na Boha. Hospodin sám prokázal Móšemu tu poctu.

Skrze Adama vstoupila do našich dějin smrt. Smrt může být hrozná, plná bolesti, ale taky tajemná, naplněná Přítomností. Jako předzvěst Vzkříšení. V Ježíšovi je vše vykoupeno. Všechno. I naše smrt.

Ale to nebylo všechno. Taky by se dalo říct, že dnešní první čtení bylo o tom, co následovalo. Mojžíšem to nekončí. Bůh dál vede svůj lid. Dává mu služebníky. Cesta pokračuje do Země zaslíbené, oplývající tučnou smetanou a sladkou hustou šťávou. Ani tam se nezastaví. Protože ta země je znamením nebeského domova. Boží cesta pokračuje. Ani ti, kdo už zemřeli, ale nejsou od ní odděleni. Mojžíš nevejde do Země, ale do nebe věříme, že ano.

V dopisu soluňské církvi se Pavel ohlíží na své působení. Evangelium, které ohlásil, přineslo užitek. "Nevyšumělo" do prázdna. Svou autoritu vůči věřícím Pavel nikterak nezneužil. Stal se služebníkem, dokonce pečující, obětavou maminkou. Tak dosvědčil, že evangelium o Ježíšovi a jeho vzkříšení je pravda. Kázal nejen slovy, ale svým osobním přístupem k soluňským a mnoha dalším na mnoha místech.

Ještě něco k evangeliu: Nejdůležitější ze všeho je láska. Na ní "visí" všechno. (Tak doslova! Viz κρεμάννυμι). Představme si nesmírně složité a obrovské předivo různých přikázání, naučení, pravidel. A to všechno "visí" … jen na lásce. A při tom se to neutrhne. Láska k Bohu a k bližním udrží všechno.

"Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí." Má smysl na tomto světě "vsadit" všechno na lásku. Nemyslet jen na sebe a své zájmy, ale na druhé a jejich zájmy a potřeby…

"Je Mesiáš synem Davidovým nebo…?" To není nějaká odborná teologická diskuse. Týká se všech věřících. Tady jde o pozornost vůči Písmu. O to, jak mu rozumíme a vykládáme si ho. Nebo chcete-li o naše předporozumění. My si utváříme své názory a představy, domýšlíme to, co chybí. To není nic zlého. Jak si myslíte, že Mesiáš přijde? Jako David? Bojovník? Nebo jinak? Jako Služebník? S mečem nebo se slovem? Jako vítěz nebo jako poražený?

K těm předporozuměním: To není nic zlého. Ale jen abychom tu svou myšlenkovou stavbu nezaměňovali za Boží slovo. Abychom dokázali rozlišovat. Farizeové se Biblí dopodrobna zabývali, a přece Mesiáše nepoznali…

Pane, daruj nám porozumění Písmům,

abychom v něm poznávali tebe

a v tobě i své bližní…