Mesiášova škola…

22. během roku A

Jr 15, 15-21/ Ž 26, 1-8/ Ř 12, 9-21/ Mt 16, 21-28

"Syn člověka musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších a zákoníků, být zabit a třetího dne vstát." Mesiáš v tomto světě bude neúspěšný. Tvrdě narazí a zaplatí za to svým životem. To je pro přirozený rozum nepochopitelné a těžké. Není to nesmyslné, ale dává to smysl v jiném světě, než je ten náš. A právě o to tady jde. To také označujeme slovem paradox. Tady to nedává smysl, avšak existují roviny, kde to do sebe zapadne.
Mesiáš nám přišel otevřít svůj svět – Boží svět. Přišel ukázat, že Bůh je jiný než náš svět. Jeho způsoby a cesty se od těch našich běžných odlišují.
Kdo žije v Božím světě jako Ježíš, ten v našem světě narazí. Jeho jednání se zdá nerozumné. Ale ve světě Božím dává smysl.
Mesiášův "neúspěch" taky ukazuje Boží věrnost. Bůh nás neopouští ani v našem odcizeném světě. Nepřišel nás odsoudit, ale zachránit.
Nejde tu tedy v první řadě o utrpení. Bůh nemá zalíbení v utrpení. Bůh sází všechno na lásku. Bůh      a svět, Mesiáš a svět: Tato kombinace vede ke karambolu. Mesiáš bude trpět a tím otevře cestu Boží k nám.

Když o tom přemýšlíme, leccos objevíme. Ale pořád s tím nejsme hotovi. Pořád je to pro nepochopitelné. Protože "ten Bůh nás musí opravdu strašně moc rád". Je to tolik lásky, že jsme to nikdy neviděli a vůbec si to nedovedeme představit. Ale proč to tak je?

Druhé téma bylo následování. V izraelské tradici to znamená vztah učitele a žáků. Nepředstavuje jen chvilkovou zálibu. Je tam jasná vazba a pořádek. "Já jsem žákem toho a toho učitele. Přes něho poznávám Písmo a učím se ho vykládat." Je to taková škola.
Děti začínají zítra školní rok. Jsou zapsaní ve škole. Mají svého učitele, učitelku. Chodí do školy          a tam se učí. My všichni křesťané chodíme do školy k Ježíšovi. Učíme se nebeskému království.

V Ježíšově škole se nejen učíme abecedu a čísla nebeského království. Následujeme Ježíše. Někdy se taky říkalo: Napodobujeme. Díváme se a snažíme se to dělat jako on. Jak on čte Bibli. Jak se modlí. Jak jí. Jak snáší únavu. Jak jedná s lidmi. Co je pro něho důležité. Díváme se na něho. V jakém světě to on žije? Co určuje jeho jednání? A tak. Děláme to? Opravdu?

Žák Ježíšův dříve nebo později v tomto světě taky narazí a bude mít problémy. Je třeba s tím počítat. Kdo jde za Ježíšem, bude mít podobné problémy. Ale taky podobně mu Bůh bude pomáhat a dávat sílu. Tak to měli už proroci. V prvním čtení jsme slyšeli o Jeremjášovi. Na něm je to hodně jasné. Kdo slouží Bohu, má v tomto světě podobný úděl jako Bůh. Ale neopouští ho Boží posila. To neznamená, že to těm hříšníkům pořádně "nandá", ale že to vše vydrží a unese. Že zažije, jak je Bůh s ním. Že se mu otevře nebeské království. Ten Boží svět.
Nemůžeme mít následování Ježíše bez nějakých potíží. Ale v tom smíme doufat, že Bůh nás neopustí jako neopustil Ježíše.

A do třetice jsme slyšeli, jak snášet nepřátelství. To je jedna z těch nepříjemností. Jako první nás napadne: oplatit to. To je myšlení světa. Ježíš učí poručit to všechno Bohu. Bůh to zařídí, jak to bude nejlepší. Dále máme přát nepřátelům dobro. To je vlastně hodně podobné. Ať Bůh jim dá dobro. To nejlepší dobro bude, když přestanou být nepřáteli. Zdá se to nepravděpodobné, ale neměli bychom tuto naději nikdy úplně ztratit. A nakonec, když se někdy stane, že nepřítel na tom bude opravdu zle. Tehdy mu máme pomoct. Možná se zastydí. Možná mu to dojde. Možná ne, ale i tak se ho dotkne Bůh. A nás taky.