K trpícímu Služebníku (i k pašiji)

Velký pátek (18/04/2025)
Iz 52, 13-53, 12/ Ž 22/ J 18, 1-19,42

Jestliže už k Jidášově zradě bylo obtížně cokoli říct (středa), o to míň k pašijovému příběhu. Ale něco říct bych přece jen měl.

Odehrává se tu (= v pašiji Služebníka) něco strašného. Ani dívat se na to nedá. (I když dějiny přinesly mnohé další a důmyslnější ukrutnosti a hrůzy. Tak už nám to třeba tak nepřijde.) To je první vrstva: to viditelné. Rány, modřiny, krev, ponížení.

Pak jsou tu vrstvy další. To neviditelné. Samota. Zavržení lidmi. Ale jde to do ještě větší hloubky. Od Služebníka se odvrátil také Bůh. Aspoň nějaké indicie tomu nasvědčují. Zdá se to celkem jasné, ALE… (a to je ta pointa!) tak tomu není. Je to úplně jinak. Hluboce se mýlíme, protože vidíme Boha příliš podle sebe. Služebník není exemplární vyvrhel, od něhož i Bůh odvrátil svou tvář. V žádném případě! Naopak tady (=v tom, čemu čelí Služebník,) jedná Bůh. Dokonce úplně "nejvíc". Kdo by to byl řekl?! Kdo by tomu uvěřil?", ptá se prorok.

Překvapivě tady se naplňují Boží slova. Tady se děje Boží plán: obnova, uzdravení a nalezení správné cesty. Tady se děje moudrost. Odtud vzchází život pro všechny, kdo věří. Když změníš úhel pohledu, najednou spatříš Boha při díle. Tam, kde by to nikdo nečekal.

Služebník bude šokovat, ale povede k prozření. To bude nejprve další šok. "Léčba šokem." Postupně přijde upokojení. Ale lehké to rozhodně není. A právě v tom nelehkém máme vytrvat. S vírou. To dá rozum.

Kriste, zabitý Beránku,

pomáhej nám zůstat u tvého kříže,

dej nám svou lásku, vytrvalost a důvěru,

daruj nám správné porozumění

a také soucit a solidaritu se všemi trpícími.

Neboť ty jsi i na kříži a ve své opuštěnosti

Pán a spása celého světa.

Amen.