„Jen“ trochu víc solidarity…

3. adventní C (12/12/2021)

Sof 3, 14-20/ Fp 4, 4-7/ L 3, 7-18

Dnes nabídnu jen zkrácenou verzi podcastu, který si můžete, budete-li chtít, poslechnout v klidu doma. :-)

Jako první čtení dnes zazněl závěr prorockého spisku Sofonjáš. Sofonjáš (=Hospodin ukryl) je prorok závěrečné etapy judského království. Konec 7. a začátek 6. století před Kristem. Je to takový mezičas mezi asyrskou a babylonskou nadvládou. Jeho generace zažije dobytí Jeruzaléma                    a babylonské zajetí. Jako každý správný prorok tepe zlořády jeruzalémských elit. A teprve v závěru přináší útěchu. Právě tu jsme slyšeli. Mluví k Jeruzalému personifikovanému do ženské postavy. (Města jsou ve staré hebrejštině vždycky ženského rodu.)"Raduj se, sijónská dcero. Jásej, dcero jeruzalémská. Hospodin zasáhl ve tvůj prospěch. Zrušil rozsudek nad tebou. Hospodin je uprostřed tebe. (Dokonce "uvnitř tebe") Raduje se z tebe, veselí se. A to strašně moc." To je něco jako: "Zažiješ, Jeruzaléme, hrozné věci, ale přijde pro tebe čas radosti. Obrovské. Protože Hospodin zasáhne do dění a vysvobodí tě. Změní tvůj úděl. Čas soudu a exilu pomine." Biblická víra počítá s tím, že Bůh zasahuje do dění. A připravuje překvapení. Tajemným (tedy pro nás skrytým a nepochopitelným) způsobem. Vždyť to je on! Zasahuje do těchto dějin. A nakonec ZASÁHNE opravdu mohutně.              A všechno bude nové...

Ta radost v Sofonjášově útěše je vzájemná. (Mezi námi a Bohem je to vzájemné. To je na tom to podivuhodné. Jak Bůh, který má všechno, sdílí všechno s námi. Sdílí...) Raduje se tedy Jeruzalém      z Boží přítomnosti. A raduje se také Hospodin z Jeruzaléma. Tato slova jsou plná lásky, něhy              a vášně Boží. Ta láska je téměř hmatatelná. Zakusíš, Jeruzaléme, jak moc o tebe Hospodin stojí. Poznáš obrat. Tvoji zajatci se vrátí. Bůh je vyhledá a přivede zpět. Čas soudu a exilu skončí. A celý svět nad tím bude žasnout a chválit Boha za jeho dílo. Jako jsi plakala nad jejich odchodem, budeš se radovat z jejich návratu.

Smíme doufat ve změnu. Ale současně se potřebujeme naučit pokoře a bázni Boží.

Epištolní čtení bylo o modlitbě. Modlitba není jen to, co říkáme, ale hlavně, co jsme. Být před Bohem otevřený se všemi svými myšlenkami, pocity, lidmi a situacemi a potřebami, jak je nosíme    v srdcích. Taková modlitba vede ke skutečnému pokoji a vědomí bezpečí. [A pokoj přesahující všechno chápání (ř. νους) bude střežit (ř. φρουρειν) vaše srdce (pl.) i vaše myšlenky (nebo: úmysly;         ř. νοηματα) v Kristu Ježíši.]

V evangeliu pokračujeme o Janu Křtiteli a jeho poselství. Jaké to je poselství? Všechno to, o čem mluvili proroci, v co doufaly mnohé generace a za co modlily, je konečně tady. Teď se budou dít, věci Boží... Ale pozor! Každé setkání s Bohem je pro nás soud. Je to konfrontace. Tehdy vyjde najevo, co jsme kdo zač a pro co žijeme. Může se ukázat, že jsme svůj život zmařili. To je opravdová hrůza, zjistit, že jsme žili pro nic. Plamen Boží lásky nás může spálit a odhalit děsivou prázdnotu. To je skutečná hrůza. Boha a jeho dílo lze přivítat jen v bázni a pokání. Proto zní Janovo slovo tak tvrdě. Ostatně jako slova všech proroků. Neposlouchají se snadno a nejsou vždy příjemná.

Také to hrozné oslovení "Plemeno zmijí", kterým počastoval své posluchače, chce podtrhnout vážnost chvíle. Teď nelze nic hrát ani předstírat. Nezachrání nás prázdná gesta. Nezachrání nás ani sebelepší obřady. Křest v Jordánu či jinde. Ani správná příslušnost ke správnému lidu. Ani správný původ. Řeknete: "Jsme děti Abrahamovi." A Bůh na to odpoví: "No, a!? Co má být?!"

Jen ovoce pokání. Změna, která vychází z největší hloubky a projevuje se taky navenek. Jedině tak se můžeme setkat s Bohem při díle. Na to Jan připravuje své posluchače.

Sám je radikální. Vystupuje jako přísný asketa. Ale všimněme si: Nic takového nechce po svých posluchačích. Chce "jen" trochu víc solidarity, spravedlnosti, pomoci a milosrdenství. I v tom dobře souzní s Tórou a Proroky. Prokazovat lásku lidem kolem sebe - zmírňovat jejich nouzi.          "K Bohu se doopravdy chováme tak jako k druhým lidem," (Franz Jalics). I celníci můžou zůstat celníky. Jen nemají své postavení zneužívat. Totéž vojáci. Vlastně "jen" dělat to, co říká Tóra              a Proroci.

Co znamená pro nás - v naší situaci a našem postavení: Jen trochu víc solidarity, spravedlnosti, pomoci a milosrdenství...?