Horůrek o pesachu

23. neděle během roku A

Ex 12, 1-14/ Ž 149/ Ř 13, 8-14/ Mt 18, 15-20

Dneska vám povím horor. Biblický pochopitelně. Máte rádi horory :-)? Tak pěkně poslouchejte.

O pesachovém beránkovi. O něm čteme vždycky na Zelený čtvrtek. Dnes máme malou výjimku. Je to zvláštní oběť mezi hromadou jiných obětí Starého zákona. Koná se jen jednou do roka. Dnes už ani to ne. Protože není chrám, kde tu oběť přinést.

Připomíná vysvobození z Egypta. A taky to, že velikonoční vysvobození je něco nesmírně těžkého. Nebo řekněme naprosto zásadního. Žádné lehké juchuchú ani žádné hopsasá! Děje se "pevnou rukou a vztaženou paží, za veliké hrůzy, se znameními a zázraky," (Dt 26, 8).

Egyptem tančil anděl Mašchít, což znamená Zhoubce. Venku byla hrůza. Všude kolem samá hrůza. Ta tma a ty zvuky, které přicházely dovnitř! Třásli jsme se. Ale vyvázli jsme. Zhouba nás té noci přeskočila. Když Mašchít viděl nade dveřmi beránkovu krev, udělal hop… Ale stačilo maličko. Nebýt beránka nebo kozlíčka, dopadlo by to špatně. Tuze špatně! Ale prošli jsme. Díky Hospodinu a jeho beránkovi.

Aby byla překonána hrůza Egypta, beránek musel umřít. Aby byla překonána moc našeho hříchu a naší smrti, musel Kristus umřít na kříži a pak vstát z mrtvých. Za veliké hrůzy a zázraků, jsme i my vykoupeni. Díky Kristu, který jako Beránek na sebe vzal hřích světa, jsme vytahováni ze tmy a mrazivé nicoty. Všechno kolem duní. Pukají skály… Ale my jsme vysvobozeni.

Co znamená být vykoupen, to se pořád učíme. Všichni jsme v tom žáci a žákyně. Možná je to ta nejtěžší lekce. Ale každý maličký pokrok v ní, přináší úžasné naplnění.

Boží vysvobození nás přivádí k lásce. "Vaše láska ať je bez přetvářky," píše sv. Pavel. Nepředstírejte lásku jen navenek. Netrénujte si sladké úsměvy. Nemusíte nic předstírat. Nemusíte se do toho nutit. Prostě, dívejte se v mysli na Krista. Pochopíte něco o druhých. I o těch, které zrovna nemusíte. Zvlášť o nich.

A taky k bdělosti. Otvírá čas, kdy se máme probrat z ospalosti. Duchovní ospalosti. Podívat se pravdě do očí a dělat to, co je důležité a správné, a neplýtvat časem pro hlouposti.

Evangelium bylo o církvi. Co přesně evangelium myslí "církví"? Když nás víra v Krista vede k zájmu o druhé. To souvisí i s tím napomínáním. Najdeme je (= ty druhé) jako dary od Krista. Když budeme hledat společné pochopení Písma, když se shodneme v prosbě. Prostě, když vyjdeme ze svých úkrytů a riskneme setkání a hledání společného (což mnohdy bývá nejtěžší), bude to církev. Ale zase, nestane se tak z donucení, nýbrž z radosti, že jsme našli Krista. Nebo spíš nás našel on sám.