Dělníci a dělnice Boží...

11. neděle během roku A

Ex 19, 2-8a/ Ž 100/ Ř 5, 1-8/ Mt 9, 35-10,8 (komplementární)

Bůh nám nabízí své společenství. To je víc než partnerství. Už to by bylo hodně. Ale nabízí mnohem, mnohem víc. Sebe sama, abychom byli s ním a on s námi. Dělí se s námi o všechno. Chce, abychom taky my dávali sebe sama. Učíme se to. "Budete-li mně skutečně poslouchat, budete mi zvláštním vlastnictvím, královstvím kněží, svatým pronárodem…" A oni řekli: "Berem."

To se děje i dnes. I nám dnes Bůh nabízí své společenství.

Podle čeho víme, že to je pravda? Že dal svého Syna, že Ježíš za nás umřel a vstal z mrtvých k věčnému životu. V něm přišla láska, která se nebojí ničeho ani smrti.

Díky tomu víme, že už nejsme Boží nepřátelé. Ani nejsme odcizenci, ani ztracenci či zoufalci. (I když se tak někdy cítíme :-). Máme pokoj, který nás směruje k Bohu. Bůh vstupuje i do našeho nejniternějšího nitra. Jeho láska, která se ničeho nebojí, vstoupila do největších hlubin našich myšlenek a pocitů. Tam působí jako "nová síla", jako šťastný počátek něčeho krásného a nadějného.

Bůh zve i nás podobně jako Izraelce pod horou Sinaj nebo jako pozval apoštoly. A nabízí nám podíl na "svém podniku". Máme svými slovy a činy, ale už svou existencí připomínat jeho moc lásky a sdílení, jeho pozvání.

On zve každého. S každým vede tichý rozhovor. Někdy klidný, někdy vášnivý… Komunikovat s Bohem… jakkoliv… to je život, který neskončí v nicotě ani v prázdnotě… Tento život to je radost a štěstí.

Blaženost. Minulý víkend byli v Brně blahořečeni 2 mladí kněží, které v 50. letech umučila STB. Nic zlého neudělali, ale jejich život se najednou změnil v děs a hrůzu. Sami, plní ran, odsouzení k trestu smrti, ale zachovali si naději. Že jsou a zůstanou v Božích rukách. To je naše společná víra. Jsme v Božích rukách a nikdo a nic nás neoddělí od Boží lásky. Věříme, že ten, kdo chce Boha poslouchat, se neztratí. Poslední slovo v jeho životě bude mít Bůh, život, radost. K tomu zve Bůh každého. Každý toto pozvání může přijmout. Z evangelií víme, že to často byli ti, do kterých by to nikdo neřekl. Možná se budeme hodně divit. Možná určitě. :-)

Ještě něco k Ježíšově výzvě: "Žeň je mnohá, dělníků málo. Prosto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň." Tolik lidí trpí! Tolika lidem něco chybí! Tolik lidí si myslí, že jsou zbyteční! Tolik lidí chce vyprávět svůj příběh a nikdo jim nenaslouchá!

Prosme Pána žně, aby poslal, co nejvíc lidí, kteří budou opravdickými bližními.

Prosme Pána, abychom my byli opravdickými bližními.

Prosme Pána, abychom připomínali Boha a jeho pozvání a naději…

No, prostě všechno, jaký on je.

Nechť se stane! Amen!