C + M + MJH

14. během roku A - Svědků víry (05/07/2026)
Dt 6, 4-9/ Ž 145, 1-14/ Žd 12, 1-4/ J 15, 26-16, 3

Připomínáme se Cyrila a Metoděje a Jana Husa a další svědky husitské reformace. Žili v rozdílných dobách. Odpovídali na rozdílné výzvy. Řešili rozdílné otázky. Potýkali s rozdílnými problémy. Jejich památka bývala používána – a mnohdy dosud je používána - k rozdílným účelům. Jsou tak trochu pravověrní a zároveň tak trochu disidenti. I rozdělené křesťanství v naší zemi se k nim stavělo a staví rozdílně. Vlastně už to, že je slavíme společně, představuje značnou výzvu.

Připomínáme si je jako svědky Krista. Oni nás vracejí ke kořenům a zároveň si při nich uvědomujeme, že také my jsme dnes volání jako svědkové Krista. Nikoli, abychom je formálně kopírovali, ale aby nás inspirovali být dnes a svým osobitým způsobem originálními svědky.

Jsou svědky evangelia, ale také rozmanitosti a určitého pnutí uvnitř křesťanských tradic v naší zemi, v Evropě i ve světě. Katolicita a reformace. Uchovávat a současně žít to nové, co přichází od Pána. Učí nás vážit si historických kořenů a zároveň nestrnout v zajetí ve vlastních dějinách a tradicích. A my se toho zatím moc nenaučili…

Pár souvislostí svědectví na základě dnešních čtení:

Deuteronomium: Kdo bere vážně Boží vyučování v Bibli a učí se milovat Boha celým srdcem, celou duší a celou silou, stává se svědkem tohoto Boha. Každý, kdo si tato slova opakuje a (byť nedokonale) se je snaží žít, stává se jedním ze svědků. Díky takovým zůstává Slovo přítomné a zahlédnutelné v našem světě.

List Židům: Kristus nechodí nikdy sám. Obklopuje se oblakem rozmanitých svědků. Díky nim je možno ho "zahlédnout". Jeho existence pomáhá orientovat se v komplikovaném terénu dějin. Zde máme šanci učit, co je opravdu důležité a na čem záleží.

Evangelium: Naše svědectví potřebuje čerpat z Ducha. Děje se na zemi, mezi lidmi, ale svou sílu a vitalitu potřebuje brát z nebe. Učí nás být kritickými, odvážnými a poslušnými zároveň. Je to cesta autentické svobody. Má své důsledky mimo jiné také kulturní i politické i dějinné. Láska Hospodinova vede člověka k tomu, aby se nebál riskovat a překonávat odpor i strachy a malomyslnosti a jakkoli jinak bychom to nazvali. Každá doba má nějaké. I ta naše. Netřeba to rozvádět… Možná naše dnešní svědectví spočívá hlavně v tom, že se nenecháme paralyzovat ani otrávit, že nevzdáme své úsilí o pravdu, dobro, spravedlnost a lásku… Pochopitelně s pomocí Boží.

Kéž nám Bůh dopřeje na přímluvu svatých Cyrila a Metoděje i Jana Husa a jejich druhů, inspiraci božského Ducha, abychom v dnešní době dokázali žít evangelium tak, aby to osvobozovalo a probouzelo zájem i našeho okolí!