A přece...

Bílá sobota (19/04/2025)

Gn 1, 1-2, 4a / Gn 7, 1-5. 11-18. 8, 6-18. 9, 8-13/ Gn 22, 1-18/ Ex 14, 10-31/ Iz 55, 1-11/ Jb 28, 1-28/ Ez 36, 24-28/ Ez 37, 1-14/ Sof 3, 14-20/ Ž 114/ Ř 6, 3-11/ L 24, 1-12

Co všechno jsme tu slyšeli?

Bůh stvořil svět. Tak otevřený, tak křehký! Balancující nad propastí zániku. Ale Bůh sám dává naději, že svět nezanikne, ale naopak dojde naplnění.

Vody potopy zaplavily svět ponořený do hříchu, ale Bůh sám dává archou naději, že všechno bude obnoveno a že zlo nerozloží dobré stvoření.

Místo Izáka je nakonec obětován jakýsi beran. Budoucnost, spojovaná s milovaným Izákem, vypadala, že na hoře Mórija skončí. A přece bude pokračovat dál. Bůh sám dává naději.

Vysvobozený Izrael jde prostředkem moře. Bojí se, ale vody ho nezatopí. Bůh sám otvírá cestu třeba vodami.

Izrael se ztrácí ve zmatcích dějin mezi Asyřany a Babyloňany a všemi těmi říšemi, vojsky a králi, a přece se nakonec neztratí. Bůh sám ho zachová a provede.

A ještě se Izrael ztrácí pod svými hříchy. Opustil svou smlouvu. Ale Bůh je neopustil. Očistí svůj lid. Dá mu nové srdce a vdechne mu nového ducha.

Boží lid ztratil naději a je paralyzován jako děsivá hromada nepohřbených padlých. Ale Bůh jim dá znovu ožít v síle. Mocí svého vichru svého Ducha. Proti vší pravděpodobnosti, proti vší běžné zkušenosti znovu ožívají.

Náš křest je v podstatně něco velmi drsného. Namočeni a ponořeni do Ježíšovy smrti a hrobu, přece jen ožíváme… Proti vší pravděpodobnosti. Namočení do této smrti a do tohoto pohřbu přináší život. Přemíru života. Kdo by to byl řekl!?

A nakonec jako takový svorník všeho: Ježíšův hrob našly ženy prázdný. Nemohou se s tím smířit. Nechtějí to vzdát. Ale jsou ujištěny: Ukřižovaný tady není. Ani v tomto hrobu ani v jiném. Není mezi mrtvými vůbec. Protože žije. Tak nějak víc než my. Proč ho pořád hledáte v hrobě? Proč ho pořád hledáme v hrobě?

Navzdory všemu zlu a smrti, navzdory vší beznaději a bezvýchodnosti, navzdory vší hlouposti a zpupnosti, navzdory všemu zlému i dobrého, prostě navzdory všemu Bůh stále dává a oživuje naději. Tam, kde by to nikdo neřekl. Tak jistě jako Ježíš umřel a vstal z mrtvých.