Znamení: Král na oslu...

6. postní A ("Květná" nebo "Palmová")

Iz 50, 4-9a/ Ž 118, 1-2. 19-29/ Fp 2, 5-11/ Mt 21, 1-11

Bylo to prorocké znamení. To je když… :-) prorok nejen mluví, ale ještě k tomu něco dělá. Jeremjáš třeba na sebe vezme jho, aby ukázal blížící se babylonské zajetí (Jr 27).

Ježíš přijíždí do Jeruzaléma jako král. Jako král David. Tedy Davidův syn. Potomek.

A taky, jak o tom prorokuje Zacharjáš. (Za 9, 9: To se dobře pamatuje.)

"Raduj se a jásej, sijónská dcero. Přichází k tobě tvůj Zachránce." Jak ho poznáš? "Je tichý. Pokorný nebo pokořený. Na oslici." (Doporučuji vzít si Zacharjáše a přečíst i následující verše.)

Přiblížil se náš Zachránce. Brzy budeme zachráněni. Tato záchrana předčí i ty nejbujnější představy a současně se liší ode všeho, co bychom čekali. Bude to paradox. Paradox je něco, co na běžné rovině nedává smysl, ale na jiné dává naopak smysl nejvyšší. Řecké slovo "doxa" znamená "slávu", ale také "zdání" nebo tak "to, jak se něco jeví". Slovo "paradox" někteří překládají jako "přesahující veškerou slávu". To, co se běžnému pohledu jeví jako praštěnost, spatříme jako to nejslavnější, jako to, co dává nejvíc smysl.

Budeme zachráněni smrtí Zachránce. Budeme zachráněni jeho věrností a poslušností. Zvítězíme jeho prohrou. Jeho křížem. O tom budeme přemýšlet ve Svatém týdnu, který dnes začínáme. V jeho kříži se nám otevírá nevyčerpatelný zdroj.

Teď budeme chvíli sledovat linii písně o Kristu jako služebníku, kterou v Listu Filipským cituje sv. Pavel. Tento Zachránce, kterého vítáme, má stejnou slávu jako Bůh. Nemusel si ji uloupit jako kořist. Tak se o to pokusil člověk v ráji. Následky toho neseme všichni dodnes. Tento Zachránce na oslu má božskou slávu přirozeně. Vždycky. Ale dobrovolně se jí načas zřekl. Skryl ji. Rozhodl se, nepoužít ji proti zlu v tomto světě. Čelil mu jako bezbranný. Kvůli nám. Aby byl jako my. Skutečně jako jeden z nás. Náš bratr. Podlehl v tomto boji. Jinak to ani nemohlo dopadnout. A teprve tehdy se jeho sláva ukázala naplno. Tímto svým postojem, pro něhož se rozhodl, porazil zlo světa a smrti.

Zástupy ho vítali voláním: "Hosanna!" Hebrejsky Hóšíanná. Je to rozkazovací způsob, kohortativ. Intenzivní, zesílená,naléhavá prosba. "Tak nás, prosíme, zachraň!" "Pomoz nám, nyní, prosíme!" Toto volání taky najdeme ve svatých Písmech. Žalm 118. Část jsme se ho dnes modlili. Žalm a volání zástupu se tu taky potkává. A zástup se v tomto nemýlí. Tento Pán na oslici nám skutečně může pomoci. Nikdo jiný než on. Nikdo jiný tak jako on.

Připojujeme se k zástupu před bránou Jeruzaléma. Možná to byla ta "Zlatá brána" nebo taky se jí říká "Brána milosrdenství" (ša´ar harachamím). Podle tradici právě tudy má Mesiáš vstoupit do města. Od 16. století je zazděná. Z příkazu sultána Sulejmana I. Ale i kdyby to byla jiná brána, nevadí. Připojujeme se k vítačům a spolu s nimi voláme: "Hošíanná! Pomoz nám! Ujmi se našich nouzí, strachů, našich bezmocí, nedostatků a bolestí a nemocí!" Tím "našich" myslíme celého světa, všech tvorů, všech lidí, Boží církve. "Pomoz nám! Zachraň nás! Ty máš tu moc! My ti důvěřujeme! Na tebe čekáme!"