Živý Chleba...

19. během roku B

2 S 18, 5-9. 15. 31-32. 19, 1/ Ž 130/ Ef 4, 25-5, 2/ J 6, 35.41-51

V prvním čtení jsme udělali "velký skok" v Davidově životě. Slyšeli jsme o potlačení Abšalómovy vzpoury. Je to Davidovo vítězství, ale žádná sláva. Spíš rozpaky.
David se tu projevuje víc jako otec než král. Abšalóm pro něho zůstává milovaným synem. Víc otec než král. Někdo by se mohl ptát: Je to dobře? Nebo špatně? Kdo ví? Oplakávat smrt svých potomků vždycky bolí a nepřebolí. Vždyť oni jsou budoucností rodu. David takto neoplakává nadějného potomka poprvé. Někdo by se mohl ptát: Má tento rod budoucnost nebo nemá? Že se ptám. Boží příslib (dokonce: přísaha) platí. Ona (= ta přísaha) jedině zůstává důvodem naděje.
Jak to bylo s tím stromem? Podle nejrozšířenější představy zůstal viset za vlasy ve větvích stromu. Ale pravděpodobnější je jiná verze. Přečtu doslovný překlad prof. Hellera: "I vešel mezek pod spleť velikého stromu a uchopil hlavu jeho (svou) na stromě a byl dán mezi nebe a mezi zemi a (ten) mezek, co na něm (jel) přešel." O vlasech žádná řeč. Hlava mohla být Abšalómova, ale spíš toho stromu. (Ponechávám stranou, co by to mohlo být.) O kus dál je dokonce řeč o "srdci stromu". Abšalómovo chycení se stromu, mohlo znamenat zoufalý pokus zachránit si život azylem na posvátném stromě. Ale tato možnost nevyšla. Jóab jedná strategicky, ale nebere vážně Davidovo otcovské srdce. Je to dobře? Je to špatně? Ať tak či onak, stalo se. Navzdory těmto hrozným věcem smíme doufat, že se Boží království naplní. Právě o to víc musíme žasnout nad Boží věrností a trpělivostí, která, jak víme z evangelia vychází z Boží lásky.

A jak je to s tím Božím přitahováním v evangeliu? Je to celkem jednoduché. Bůh k Ježíšovi přitahuje vyučováním. Trpělivě a neúnavně mluví slovy Mojžíše, Proroků. Klidně bychom mohli říct: skrze Starý zákon. Vyučování je proces, který probíhá mezi učitelem a žáky. Nejen to, co najdeš                    v učebnici. Ale plno dalších věcí kolem. A taky v nás. Aby člověk poznal Krista v Ježíšovi z Nazareta, potřebuje dlouho a trpělivě naslouchat Mojžíšovi a Prorokům. Přemýšlet o tom. Pamatovat si.            A zkoušet si to. Víra nevzniká rychle na základě nějakého silného dojmu. Víra je to, co rodí z učení.

Teď ke chlebu života. Ježíš zprostředkovává Boží život. Z jakého zdroje to Ježíš vlastně žije?                A z jakého žijeme my? Jak nám může zprostředkovat ten svůj život od Boha? Jak se "toto přepnutí zdrojů života" v nás může stát?

V Ježíšově řeči jsme mimo jiné slyšeli: "Já jsem chléb živý…" Od toho máme v liturgii: "Chléb živý, Bože, dals nám v Kristu Ježíši Pánu našem." To Karel Farský převzal z byzantské liturgie sv. Jana Zlatoústého. "Chléb živý". Může být chléb živý? Ale ono to tam skutečně stojí takto. Doslova tedy "chléb, ten žijící" (ř.: ho dzón; participium aktivní). Sám žije božským životem a tento život přináší světu.
Ježíš je pravým opakem sobectví. Nežije pro sebe. Nechce mít svůj život ve svých rukách. Nebojí se  o sebe. Důvěřuje Otci. Prostě věří… na cestách Galileou, na jezeře, za pěkného počasí i za bouře…        i na kříži… Všude a pořád důvěřuje… To je celé. Velmi jednoduché. Jen věřit. Prostě důvěřovat tomu, v jehož rukou spočívají naše životy.
Považovat to "za hotové". A ono to "hotové" je. Vzpomeňte na: "Dokonáno jest." Jsou nám odpuštěny hříchy. Máme přístup k věčnému životu. Prostě to JE. Nemusíme pro to nic dělat. Kromě víry.
Je to jasné, ale není to vidět. Tak není divu, že se leckdo začne ptát: Není to pošetilost? Opovážlivé spoléhání na milost? Kde je hranice mezi vírou a opovážlivým spoléháním? Někdy (většinou) je hodně tenká.
"Jsme zaopatřeni pro čas krize." Ale to se ukáže, až krize přijde. Co když nás krize najde nepřipravené? Co když…? Můžeme si to nějak prověřit dopředu? Aspoň trošičku :-)! Ne, nemůžeme. Tak to prostě "nefunguje".
Tedy "máme" něco? Něco, ano, ale nemáme (=nedržíme ve vlastnictví). A co to je? Základní události Ježíšova života. Pro nás všechny žil, pro nás všechny umřel a pro nás všechny vstal                z mrtvých. Dal svůj pozemský život za (ř.: hyper s gen. pro, za, ve prospěch…) život světa. Taky by se to mohlo přeložit "ve prospěch života světa". Tak jistě jako žil, zemřel a vstal z mrtvých, tak jistě        i my žijeme už teď z božského zdroje. To musí stačit.
To je ta víra. Že nic nemáme v rukách, ale společně máme podíl na jeho životě.