Jídlo a pití...

Zelený čtvrtek

Ex 12, 1 – 14/ Ž 116, 1-2. 12-19/ 1 K 11, 23-26/ J 13, 1-17// Mt 26, 30-46

Nechme dnes mluvit chléb a víno s vodou, jídlo a pití. Něco tak obyčejného! Ježíš nás učí vidět to nejdůležitější v tom nejobyčejnějším.

Když se Ježíš loučil s učedníky a chtěl jim říct, co znamená řetězec událostí, který se za chvíli spustí, vzal velikonoční jídlo a pití a přidal k němu další význam.

Zopakujme si to:

Jídlo a pití nám připomíná naše přirozené potřeby. Jsme tělesné bytosti. Potřebujeme jíst a pít. A Bůh je tak dobrý, že nám ze svého stvoření i z práce našich rukou toto dává.

Toto jídlo a pití, ale taky připomíná vysvobození z Egypta. Vysvobození tehdy nastalo tak rychle, že jsme nestačili jsme zadělat na chleba, tak máme nekvašené macesy. Víno to jsme ani neměli. Ale patří ke slavnostní chvíli. Dodá našemu srdci sváteční radost."

A jídlo taky sdružuje. "Jíme společně. Vysvobození z Egypta slavíme společně. Protože nás právě toto vysvobození spojuje."

Odteď toto jídlo a pití taky připomíná Ježíše a jeho smrt na kříži. Zemřel kvůli nám. Pro nás. Pro naše dobro. Posloužil nám jako sluha u stolu při hostině. Nepřišel, aby se od nás nechal obsluhovat. Přišel, aby posloužil nám.

Toto jídlo nám dává, abychom společně vzpomínali na něho; na to, jak nás má rád a jak nám chce dát ten pravý život. My na něho vzpomínáme a on k tomu přidává ještě něco navíc: svou přítomnost.

A ještě další význam k tomu přidává: "Opět se setkáme. Brzo. Zase spolu budeme společně jíst chléb vysvobozených a pít víno radosti. To už bude království. Nedívejte se jen zpátky. Dívejte se taky dopředu. Co jsem říkal od počátku, platí: Nebeské království se blíží. Pamatujte na to."