Žebra a děti

03.10.2021

27. během roku B (3/10/2021)

Gn 2, 18-24/ Žd 1, 1-4; 2, 5-12 / Mk 10, 2-16


Jako skoro pokaždé nejprve odkážu na náš podcast. Tam najdete víc. Pro nedělní kázání připravuji vždycky stručnější a snad "stravitelnější" verzi.

Podíváme se na krásný příběh z druhé kapitoly Geneze. Plný symbolů. Rezonují v něm nejrůznější příběhy z počátků lidstva. Třeba to žebro najdeme ve starobylém sumerském textu zvaném "Enki   a Ninchursag."

Příběh o vybudování ženy z mužova žebra vznikl za určitých historických okolností. Je vyprávěn         z pohledu muže. I když na svou dobu obsahuje nebývalou novotu. Muž dá přednost své ženě dokonce před svou rodinou... To znělo až neslýchaně nehorázně. To je obrovská pocta ženě! My si to ani neuvědomujeme.

Ještě k tomu, že je psán z pohledu muže. Tehdy to asi ani jinak nemohlo být. Ale to nám nemusí bránit podívat se na něj dnes a promýšlet jej také z pohledu ženy. Naopak.

Hlavně neberme jej jako něco minulého. Děje se i dnes. Vezměme jej jako zásadní dobrodružství, které se týká nás všech. V něm se odehrává základní zkušenost s Bohem a poznání, kdo to Bůh je.

Člověk je sám. Není šťastný. Něco - někdo chybí. Člověk má u nohou celý zajímavý svět. Může jej zkoumat a pojmenovávat tvory. Ale ani celý svět, ani množství tvorů... nic nedokáže naplnit jeho srdce. Potřebuje pomoc sobě rovnou. Právě pro něho.

A Bůh ji dává. Z žebra. Nejde o materiál.Žebro je hlavně blízko srdce. Navíc žebro, o němž se tu mluví, není obyčejné žebro. To slovo označuje spíše boční stěnu - svatyně, oltáře, myslím, že            i schrány. Prostě něco svatého. Není to náznak toho, že ve spojení muže a ženy se děje něco svatého? V tom, co se děje mezi mužem a ženou, se nás dotýká něco velmi, velmi svatého. Tiše! Tady se ocitáme na půdě Boží. To je Boží dílo - země zázraků. Ale nikoli pohádka.

Jak se to stalo, že muž dostal ženu a žena muže? To ví jen Bůh. Muž sám byl dočista mimo.                    V hlubokém spánku. Tak je žena překvapením a darem pro muže a obráceně.

Jsou si blízcí jako nikdo. Přilnou k sobě. Přiklíží se jeden k druhému tak, jako se k sobě přiklíží dvě desky. A to tak moc, až se osamostatní od své dosavadní rodiny a vytvoří rodinu novou...

O to tady jde. Toto Boží dílo se děje i dnes. Okolnosti, podmínky, civilizační vymoženosti, společenské zvyklosti, postavení mužů a žen, jejich role, pojetí rodiny se mění, ale toto základní (svaté tajemství) zůstává.

Ježíšova odpověď farizeům řešícím otázku, kdy je legitimní raději se rozejít, odkazuje                            k nejzákladnější záměru Stvořitele. "Řešte hlavně, co chce Stvořitel spojením muže a ženy říct, co to znamená." Jaké jsou Boží záměry s člověkem? A nejen tak obecně. Jak svazek konkrétního muže        a konkrétní ženy je navzájem lidsky po všech stránkách obohacuje, dává jim vyrůst a uzrát? Stvořitel do toho spojení vložil obrovský potenciál. Snažte se ho najít a naplnit. To není zákon. "Musíš." To je milost. "Můžeš." Když to nevzdáš, poznáš, jaká je to síla.

Ještě "ty děti" - o těch v podcastu není vůbec nic :-(.

Přinášeli k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Asi rodiče. Proč to dělali? Prý to tenkrát nebylo obvyklé. Ježíš, jeho přístup k lidem, to nepřímo vyvolal. Probudilo to v některých rodičích zájem, aby z toho něco měly i jejich děti. To znamená, že pro ně Ježíš znamenal opravdu hodně. A tak přicházeli se svými dětmi. Apoštolům to připadalo jako zdržování a obtěžování. Mistr potřebuje svůj čas a síly na vyučování - na vážné a svaté věci. A teď se tu pořád někdo motá s dětmi. I bránili jim (ř. kólyein). Toto slovíčko zaznělo nedávno. Pamatujete si? I bránili jsme mu. Chtěli se stát (!) překážkou mezi Ježíšem a dětmi. To Ježíš nedovolil.

Postupně se ze slovesa bránit (ř. kólyein) stal terminus technicus z křestní liturgie. "Nic nebrání, abys byl pokřtěn..." nebo naopak "To a to brání, abys byl pokřtěn..."

Mysleli to dobře ti apoštolové (jak by ne!?), ale naštvali tím Ježíše. Považte: on se rozhněval. Když se Ježíš naštve, to něco musí být.

"Nebraňte jim. Takovým patří království." Dokonce: "Kdo nepřijme království jako dítě, nepřijme ho vůbec." To znamená, že si děti jsou pro evangelium a Boží království důležité. Máme si jich pořádně všímat a přemýšlet o tom, co to je být dítětem. Co to na těch dětech jen je, že jsou pro Ježíše tak důležité? Tak se děti stávají našimi učiteli na cestě do Božího království.