Zaměstnavatelé a jejich odměny…

13. během roku cyklus A

Jr 28, 5-9/ Ř 6, 12-23/ Mt 10, 40-42

Dnes věnujeme pozornost hlavně druhému čtení (tj. z Listu Římanům). Budu to těžké. Pavlovy listy jsou prostě těžké. A zvlášť Římanům. Ale může to být užitečné, ba dokonce útěšné :-).
Tím, že jsme vírou potvrzenou křtem spojeni s Ježíšem (viz čtení z Ř minulé neděle), se nám znovu (víc) otvírá svobodná volba.
Velký učitel církevní tradice Augustin z Hippa rozlišuje takové čtyři duchovně- morální etapy dějin lidstva.

1) posse peccare (česky: moci hřešit). To je lidstvo v ráji. Anebo Kristus ve svém pozemském životě. Nehřeší, ale může.

2) non posse non peccare (česky: nemoci nehřešit). Tak označuje situaci člověka po pádu, po ztrátě ráje, v dějinách.

3) posse non peccare (česky: moci nehřešit). To nacházíme v dnešním Pavlově čtení. Situace člověka, který přijal Krista a je s ním spojen.

4) To čtvrté pak je: non posse peccare (česky: nemoci hřešit). To poznáme až na věčnosti, až se úplně všechno naplní.
Věnujme se chvíli té trojce: moci nehřešit. To "nefunguje automaticky". Jako ostatně nic                        v duchovním světě. To je svět svobody a svobodné volby. Bůh nás uvádí do situace, kdy nemusíme otročit hříchu. Hřích si představme jako různé formy sobectví nebo (to je ostatně taky Augustin) "zakřivenosti do sebe sama". Už nemusíme kroužit kolem sebe a myslet si, že všichni a všechno taky musí kroužit kolem nás. Nemusíme, ale chce to naše rozhodnutí. Můžeme a máme to udělat. Můžeme se rozhodnout, komu budeme sloužit. A tedy také, co si za to vysloužíme. Služba a odměna v tomto případě chápejme obrazně. Ve smyslu: Pro co žijeme? Co spoluvytváříme? Na čem se to svým životním úsilím podílíme? Pak to poznáme. To bude ta odměna.

Hřích dává za odměnu nakonec smrt. On nic jiného ani dát nemůže a neumí. Ale tady to slovo "smrt" berme opět v přeneseném významu. Nebo "nikoli v nejběžnějším smyslu". Pavel tu určitě nemyslí na smrt těla. Ta je přirozeným koncem pomíjivého života a může být přes všechnu svou hrůzu požehnaná. Protože ji Kristus vykoupil a učinil vrcholným setkáním s Bohem. Tedy vzkříšením.

Smrtí tu Pavel myslí oddělení od Boha (a tedy od života). Můžeme si ji představit jako děsivou prázdnotu, jako strašný omyl, kdy člověk nakonec zjistí, že žil, jako by ani nebyl. Jako by to všechno, oč mu šlo, bylo dočista pro nic.
Sloužit Bohu vede k tomu, že nám nakonec bude darován život věčný. Nemáme si ho představovat jako náš dosavadní život jen bez časového limitu. Bude to jiný život. Apoštol ho označuje jako život v Kristu Ježíši. Neumíme to pochopit ani vysvětlit. Jen se o to pokoušíme. Třeba říkáme, že v tomto životě nepůjde jen o trvání času, nýbrž o jeho kvalitu. Nebo že nepůjde o věci, ale o vztah. Těmi        a podobnými pokusy se snažíme říct, že to nelze srovnávat s dosavadním životem. Tento život je krásný. Doufáme, že Bůh nám daruje ještě krásnější. Jak to bude vypadat, nikdo z nás poctivě nemůže říct. Jediné, co o něm můžeme vědět, je těch pár svědectví, co vyprávěli apoštolové                  o setkání se vzkříšeným Ježíšem. Věříme, že to bude krásné překvapení. Tak se těšíme.
Ale zpátky do současnosti. Jde o to, abychom pochopili, že jsme spojeni s Ježíšem a jaké možnosti    z toho plynou. A aspoň ty, které jakžtakž chápeme, pak realizovat.

Evangelium bylo krátké. Kdo přijme proroka a spravedlivého a učedníka. To znamená "vlídně přijme". Vlídně přijmout Božího posla, je před Bohem veliká věc.

Kdo přijme proroka (tedy uzná ho za proroka), toho Bůh poctí, jako toho proroka samého. Totéž platí o vlídném přijetí spravedlivého. Jiří Mrázek ve svém komentáři k Matoušovu evangeliu píše: "Nebeské království je nakažlivé." On má rád takové provokativní obrazy. Myslím, že Ježíš ve svém vyučování je taky měl rád. Nebeské království je silně nakažlivé. Potkáte-li se s někým, kdo je nakažen, bezpečně to "chytnete taky". Což je dobře.
A kdo by napojil jediného z těchto nepatrných (rozuměj učedníků) byť jen sklenicí vody, nepřijde      o svou odměnu. Tady máme dočinění s realitou, která má úplně jiná měřítka. Malé věci pro lidi nebeského království, vůbec malé nejsou, přivádějí překvapivé dary. Protože v nebeském království je všechno dar a překvapení.