Věrohodně a srozumitelně...

05.07.2022

Cyril a Metoděj (5/7/2022)
Iz 61, 1-3/ 2 K 4, 1-2.5-7/ Mk 16, 15-20


Každý rok je na chudáky Cyrila a Metoděje nabaleno mnoho balastu: "slovanství"; "východ"; "slovanská vzájemnost a bratrství"; "apoštolové Slovanů"; "Dědictví otců zachovej nám, Pane!"; "ta naše křesťanská Moravěnka"; "Jsme mostem mezi Východem a Západem." apod. Však to znáte. Vzpomínám si, jak jsem v jubilejním cyrilometodějském roce 2013 doprovázel Johannese Paulsena na jeho cestě k biskupovi Jurajovi do Hodonína. A jeli jsme kolem velkých billboardů s obrazem Cyrila a Metoděje, které tehdy byly u dálnice. A já byl hrdý na to, že letos jsou u dálnice takové billboardy a že nejsme zas tak pohanská nebo ateistická země. On jen řekl: "To všechno je nacionalismus 19. století." Zamrzelo mne to. Dnes s ním v tomto souhlasím :-)

Navíc, když vidím, jaké hrůzy dělají Rusové na Ukrajině bohužel s požehnáním Ruské pravoslavné církve (a dělali je také v muslimské Čečně či Sýrii) a jak se při tom pasují do role ochránců slovanské církevní tradice a vládců nad slovanským a pravoslavným teritoriem.

Tak jsem vděčný, že přece jen patříme k Západu. A doufám, že to tak zůstane.

Ovšem Cyril a Metoděj nebyli nacionalisté ani bojovníci proti dekadentnímu Západu. To tenkrát ani neexistovalo. Nepůsobili misionářsky jen u Slovanů. Sami z Byzance uznávali autoritu římského papeže.

V jejich službě jde prostě a jedině o evangelium. To je celé. Ale to znamená strašně moc.

Počátky našich dějin, naší kultury, naší literatury a vzdělanosti jsou spjaty s evangeliem. Soluňští bratři se svými spolupracovníky jsou prostě služebníky evangelia. Takovými, o jakých píše sv. Pavel v dnešním druhém čtení. Sami slabí a křehcí lidé přinesli jako poklad informaci, že Bůh nás má rád, že zve všechny k věčné slavnosti. Že chce, abychom byli na věky šťastní. Všichni. Všichni lidé, všechny národy. Přes všechny překážky. I přes všechny intriky "boha tohoto světa".

My z tohoto poselství žijeme a snažíme se ho sdílet se svým okolím. Přirozeně a obyčejně dosvědčujeme, že život má smysl - navzdory vší absurditě dějin i lidské individuální existence, že    i neřešitelné situace mají svá řešení. Při nejmenším v tom, jak se k nim postavíme. To znamená, že vždycky nám zůstává prostor svobody. Přes všechny možné návaly beznaděje a pochybností, stále věříme, že všechno nás může přivést a skutečně přivádí k Bohu.

A mnohem víc! Skrze nás se toto poselství dostává ke všem tvorům. Pravda; označuje to především lidi, ale ostatní tvory taky. Evangelium má i ekologický přesah. Boží láska zahrnuje všechno tvorstvo. Tato láska jako světlo osvěcuje všechny a všechno.

Proč se toho sv. Pavel a všichni další pustili? Odpověď jsme slyšeli: "My jsme spatřili světlo Boží slávy ve tváři Kristově." Ve tmě světa svítí přece jen světlo. Jeho zdrojem je... Ježíšova tvář. Tvář člověka z Nazareta, rabbiho... Ukřižovaného. Tam, kde byste to nejmíň hledali, my jsme našli zdroj světla. V něm žijeme. O něm mluvíme.

K tomuto zdroji odkazují všichni svědkové Boží. Mezi nimi i Cyril a Metoděj se svými druhy. Jejich specifický přínos spočívá v tom, že se nedali zastrašit ani odradit od přesvědčení, že každý lidský jazyk může a má vyjádřit toto Boží poselství. V každém jazyce může být toto poselství zapsáno.        A nemá-li tento jazyk písmenka, proč je nevymyslet? Cyril a Metoděj. Dodnes nás inspirují, abychom hledali vhodná slova, vhodné výrazové prostředky, obrazy, znaky, písmena, kterými by se Boží dobrá zpráva dostala k lidem. Vytrvale a odvážně... Aby se dostala k lidem jako slovo, které podněcuje, které "nahlodává" naši strnulost a duchovní lenost, naši tendenci vytvářet jednoduchá schémata a ideologie. Jako Slovo, které nezjednodušuje, ale otevírá nekonečný obzor Boží. To moc potřebujeme. Všichni.

Cyril a Metoděj nám ukazují sílu spojení intelektu a Ducha (milosti). Dát Bohu své poznání, své znalosti k dispozici, aby skrze ně promluvil k lidem, kteří by jinak nerozuměli. Toto dobrodružství, věřím, je možné i dnes. Děje se. Duch pouze nekonzervuje, ale tvoří nové. To je jeho cesta. To dosvědčují apoštolové spolu se všemi dalšími svědky evangelia. Touto cestou jdeme i my. Možná pomalu a klopýtavě, ale jdeme.

Kéž nás Duch dále inspiruje a pomáhá nám, abychom vytrvali!

Kéž nám dává nové nápady a nadšení!

Vytvořte si webové stránky zdarma!