Ve světle Jákobova Boha...

1. adventní A

Iz 2, 1-5/ Ž 122/ Ř 13, 11-14/ Mt 24, 36-44

Učíme se z naděje starozákonního Božího lidu.

Dnes na základě Izajášovy vize.

Potom, až se naplní čas, bude nesmírně vyvýšen Jeruzalém se svým chrámem. Všichni ho budou znát a budou po něm toužit. Protože pochopí, kdo je ten Bůh Jákobův.

Pozoruhodný je už ten titul "Bůh Jákobův". A to, že se sami nazývají "domem Jákoba". Jákob totiž patřil víc k severnímu království. Tam žil a pohyboval se. V Judsku až na dosti stará kolena. Tady v Judsku je to David. Juda.

V Jákobovi a jeho manželkách má původ celý Izrael. To je člověk, který prodělal velkou proměnu. Prošel těžkými zkouškami. A nakonec dostal nakládačku od Neznámého u Jaboku a pak se stal novým člověkem Izraelem (= něco jako Knížecky bojovat s Bohem). Ve všem mu Bůh dal obstát. A nestydí se za něho. Nazývá se jeho jménem.

K Jákobovu Bohu uctívanému v Jeruzalémě přijdou nakonec i ostatní národy. Všichni ho budou uctívat. Budou se mu chtít poklonit v jeho domě v Jeruzalémě. Všechny bude zajímat jeho Slovo, jeho Nauka (Tóra). Protože nějak pochopí, že to je ta dobrá cesta.

Po všech zmatcích a karambolech, které v dějinách zažije, čeká Jákobovo potomstvo budoucnost plná světla. Bude jim darovaná. Jako překvapení.

A my jsme do toho ve vší skromnosti také začleněni. I my si smíme říct: Ta dobrá budoucnost čeká i na nás. Bůh se za nás nestydí. Stále nám dává své UČENÍ. I když jsme tak těžkopádní. On neztrácí naději, že nakonec pochopíme a také i ti ostatní. Není lehké pochopit tuto cestu. Vypadá totiž tak, že by málokdo řekl, že právě toto je ta jedinečná cesta. Cesta moudrosti, života, věčnosti. Že toto je ta budoucnost. Ale ona je. Jednou to poznají i nepřátelé a stanou se přáteli. Což je také nepředstavitelné. Ono se to opravdu stane.

Z toho vyplývá jediné: Toto slovo poznávat a žít. Prorok to nazývá: "Chodit v Hospodinově světle." Chodit to je jeden ze symbolů života. Hebrejsky je to halach, Halacha. Žít to je chodit. Chodíš? Jak chodíš? Kam jdeš? Jak chodíme? Kam chodíme?

Řídit se Hospodinovým slovem znamená chodit ve světle. To, co Bůh řekl skrze Mojžíše a Proroky, to je světlo. Reagovat na to, to je život naplněný a věčný. Dobré vztahy. Dobré porozumění. Pomoc. Úcta. Společenství. Prostě všechno to, co prosvěcuje náš život a naše dějiny.

Už dnes v tomto světle můžeme chodit. Vlastně máme. Jak se to může stát? Nevíme. Bůh to ví. Ale začíná to v srdcích, v osobních vztazích, mezi obyčejnými a nedokonalými lidmi, jako jsme my.

Ty největší věci se potřebují odehrát v nás.

Sv. Pavel a také Ježíš v evangeliu tuto proměnu nazývají probuzením a bděním. Jako když se probudíš ze spánku a jsi vzhůru. Abychom nezaspali jeho příchod. Jak se to probuzení může stát? Bůh to ví. Bude to jeho dar. A my to prožijeme třeba tak, že nás prostě napadne: "To Slovo je strašně důležité. Kdybych na něj aspoň dával pozor a aspoň něco si zapamatoval." A ono to zůstane. Jako by se v nás rozjasnilo. A ono to nějak zůstane a bude zůstávat.