V sobotu...

21. během roku C

Iz 58, 9b-14/ Ž 103, 1-8/ Žd 12, 18-29/ L 13, 10-17

Čteme si pravidelně (pořád dokola) evangelní příběhy o Ježíšovi z několika důvodů.

Abychom tak ve svých myšlenkách zůstávali u Boha.

A také, abychom si uvědomovali, jaký je ten Ježíš i k nám a co od něj můžeme očekávat.

Jaký je?

Vnímavý k jakékoli nouzi. Iniciativně se člověka ujímá. Setkává se… Dává člověku celé své srdce. A chce celé srdce. Ne vzít, ale sdílet. Uvádí nás do Božího království a dává nám zakusit osvobozující a uzdravující moc tohoto království.

V podcastu se víc zaměřujeme na "tu sobotu" a snažíme se proniknout víc ke smyslu svátečního dne. Smyslem svátečního dne není jen to, abychom omezili své činnosti na minimum. Ne že by to nebylo důležité. Potřebujeme se naučit správně odpočívat. To určitě.

Ale sobota – šabbat – představuje zvláštní čas. Bůh ho vybral. A dává nám ho. V něm se ocitáme "aspoň na pár hodin" v Ráji. Na Počátku a současně v Cíli. Proto nejspíš Ježíš uzdravoval v sobotu. Aby se i lidé svázaní nemocí a smutkem nebo čímkoli jiným, mohli skutečně radovat touto radostí Počátku a Cíle.

V žalmu jsme mimo jiné slyšeli: "Chval, duše má, Hospodina. On tě uzdravuje z tvých nemocí a vykupuje tě." Bůh vede všechno k obnovení harmonie v duši, v těle, mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a stvořením a hlavně mezi lidmi a jím.

Žijeme ve světě, kde všechno stárne, stává se slabým a nemocným, rozpadá se… a nakonec podléhá smrti. V tomto všem a navzdory tomu všemu smíme doufat a čekat, že Bůh bude působit směrem k uzdravení, zahojení, obnově a životu. K tomu patří i harmonické vztahy mezi lidmi a stvořením. Toto Boží působení se uskutečňuje a naplňuje v Ježíšovi. Tak jako v té synagóze. A při dalších setkáních s Ježíšem. Až do dneška.

Dnešní čtení nám pomáhají vnímat Ježíše mezi námi, jak se na nás s láskou dívá a zve nás, abychom se jím nechali vést k uzdravení, zahojení, obnově a životu. Všechno to, po čem touží naše duše, má charakter setkání. Děje se od srdce k srdci. Od Ježíšova srdce k tomu našemu. A vyžaduje otevřenost a důvěru z naší strany. Láskyplnou otevřenost a důvěru. Naši neustálou láskyplnou otevřenost a důvěru

Ježíšovo slovo a sama jeho přítomnost před námi otvírá nový obzor naděje. Přijmeme-li jeho pozvání, začne se to v nás a kolem nás dít.

Nebudeme-li přijímat? Nic se nestane. To je právě ono. Že se nic nestane. To by byla opravdu škoda. Velká škoda!