Uzdravení cizinci

28. během roku C

2 Kr 5, 1-15/ Ž 111/ 2 Tm 2, 8-15/ L 17, 11-19

Naamán (= blažený, příjemný, půvabný od נעם) byl úspěšný velitel armády damašského krále. Tato armáda bojovala proti Izraeli. Naamán je významný a nebezpečný nepřítel Izraele.

Jednou onemocněl malomocenstvím. Nemuselo nutně jít o lepru, ale o nějaké jiné vážné, kožní onemocnění. Kromě nepříjemností s nemocí samotnou přinášelo i sociální izolaci a stigmatizaci.

Ocitá se v zoufalé, bezvýchodné situaci. Kdo jste měli nebo trpíváte na nějaké kožní nemoci, něco málo o tom víte. Taková ta bolest přecházející ve svědění… to psychické napětí, které tak vyčerpává a vede k zoufalým pocitům, že to trápení snad nikdy neskončí.

… Ale… měli doma mladou izraelskou otrokyni, co vypomáhala madam Naamánové v domácnosti. "V Izraeli je prorok a ten léčí takové případy." Jenom v Izraeli? Ve slavném Damašku nikoli? Vypadá to tak.

Naamán na to jde po damašsku. Přes nejvyšší místa. Od krále ke králi. Oficiální dopis izraelskému králi. Je-li v Izraeli takový mocný prorok, musí být jistě sluhou krále. "Jakmile ti přijde tento dopis, zbav mého služebníka malomocenství." Pro izraelského krále je to jasná provokace. Mimochodem, nezazní jméno ani jednoho krále. Jména v tom příběhu jsou jen dvě: Naamán a Elíša, prorok. Má to nějaký význam? Věřím, že ano. Jaký? O tom taky máme přemýšlet.

V Izraeli to "nefunguje" jako v jiných orientálních královstvích. Tamní společnost je svobodnější. Prorok není sluhou krále. Elíša sám se ujme Naamána.

Způsobem poněkud pobuřujícím. Je to škola pokory? Možná. Baví se s ním prostřednictvím svého sluhy. Ani nevyjde ven. Co ven!? Ani ke dveřím! Nechá cizího hodnostáře stát jako žebráka na prahu před domem. "Ponoř se sedmkrát do Jordánu!" Teď se cizí generál namíchne. "Pché, nějaký směšný Jordán mě má uzdravit! Ani se nepodívá ten slavný prorok na rozsah a stav nemoci. Ani žádné zaříkávání, modlení, okuřování. Jen: "Jdi a ponoř se!"

Naštěstí má dobré služebníky. Na jejich radu to přece jen zkusí. Ještě že tak! Vyrážka a všechny boláky zmizí. "Jeho tělo je jako tělo malého dítěte." Rozumějte: jeho kůže. Je hladká, zdravá, pružná. Je očištěn od malomocenství.

Tak se cizinec vrátí, aby vzdal chválu Bohu Izraele. "Poznal jsem, že není nikde takového Boha jako Izraeli." To je velké vyznání! Velká věc! Kromě fyzického uzdravení se Naamánovi dostane i poznání.

V evangeliu navazuje příběh o tom, jak Ježíš uzdravil deset malomocných někde v Galileji nebo Samařsku. Hle, tady máme víc než proroka.

Jen cizinec se vrátil, aby před Ježíšem vzdal chválu Bohu, podobně jako Naamán. Dostalo se jim uzdravení, ale jemu také poznání. Bůh přichází v osobě Ježíše, aby uzdravoval a vysvobozoval. Boží království přichází v něm. S ním i poznání, které oživuje a naplňuje.

Kde se v tom příběhu nacházíme my? Co je naším malomocenstvím? Co je pro nás to spolehnutí se na Ježíšovo slovo? O tom můžeme přemýšlet. Dopředu si můžeme být jisti: V našem (byť nedokonalém) spoléhání se na Ježíše, začíná i naše uzdravení.