To jediné, na čem záleží...

31.10.2021

31. neděle během roku B

Dt 6, 4-9/ Žd 9, 11-15/ Mk 12, 28b-34

 

II. (pro nedělní kázání)

Nemějte mi, prosím, za zlé, když zase upozorním na ten náš podcast :-). Tam si můžete poslechnout takovou první verzi. Většinou delší - a obsáhlejší.

Všichni dobře víme a známe, že máme na prvním místě milovat Boha a bližní.

Zbývá nám přemýšlet nad tím, co to znamená.

Jaké důsledky pro naše jednání z toho plynou?

Dostáváme tady do ruky měřítko, klíč, nástroj na pomoc našemu rozhodování. Ale musíme se to učit správně aplikovat. Musíme se pořádně dívat na Ježíše, jak se to dělá.

Tak to tímto dvojpřikázáním nekončí. Naopak začíná. Tedy čeká nás nikdy nekončící interpretace. Nikdy druhý nám to nemůže jednou provždy "nalajnovat", abychom to už nemuseli řešit. Pořád - aspoň dokud budeme v tomto pozemském životě - to budeme muset řešit. Je to dřina, ale právě v ní máme šanci potkávat se s Pravdou. Pravda se totiž děje a vyjevuje v našich komplikovaných životech. Jinak to ani nemůže být.

K tomu pár poznámek

1) Milovat znamená přimknout se, přilnout, rozhodnout se pro někoho. Tedy rozhodnout se pro Boha a bližního.

2) Přemýšlet o dvojici Bůh a bližní. Je to pořadí, ale nejen. Taky a snad především jednota - zvláštní, ale jednota. Bůh a bližní nestojí proti sobě. Není to "buď anebo". Sv. Jan píše: "Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí," (1 J 4, 20b). K Bohu se chováme, tak jak se chováme k lidem. (Franz Jalics) Nelze milovat Boha, když nemilujeme lidi kolem nás. Bůh na prvním místě nám připomene, že Bůh to všechno začal svou iniciativou. On se jako první rozhodl milovat nás a všechny další lidi a tvory naprosto.

3) Láska je především čin. "Budeš milovat Boha a budeš milovat svého bližního" znamená budeš jim prokazovat lásku činem. Budeš jim věnovat svou pozornost. Budeš pamatovat na jejich nouzi            a potřeby. Proto doslova říká hebrejský originál o lásce k bližnímu: Budeš milovat svému bližnímu (dativem!). Bůh ani bližní nebude předmětem, nýbrž adresátem tvého milování.

4) Láska je cesta do Země zaslíbené. Gramaticky je dvojpřikázání indikativ futura nikoli imperativ (aspoň v hebrejském originále na rozdíl od řeckého překladu). Toto je tvá budoucnost. K tomu cíli vědomě směřuješ. To je budoucnost, kterou před tebou otvírá Bůh vyvedením z Egypta                          a ukřižováním i vzkříšením Ježíše Krista. Přijmeš ji za svou?

5) Milovat Boha i bližního znamená přát jim (nebo: nechat jim) svobodu (Jan Heller). Jinak řečeno: Nemanipulovat jimi. To znamená, že Bůh tu není od toho, aby plnil naše představy. Stejně tak ani lidé kolem nás. Jsme povolaní, abychom žili spolu pod Boží vládou a učili se, že nejsme centrem světa. Nejde o nás... a to nám pomáhá paradoxně najít naše místo.

Přemýšlejte o tom dále. Propojujte si to s tím, co právě prožíváte a musíte řešit. Nepochybuji o tom, že když to budete dělat, budete objevovat další souvislosti a nuance.

Ve své aplikaci dvojpřikázání lásky se můžeme v konkrétních případech mýlit. Jako lidé to nikdy nemůžeme vyloučit. I když se mýlím, mám-li lásku, nezabloudím úplně a nakonec dojdu do cíle... "jako kdyby někdo, kdo zabloudil a sešel z cesty, přece jen oklikou přes pole směřoval tam, kam ona cesta vede.." (sv. Augustin De doctrina christiana I,XXXVI.41). To neříkám alibisticky. Chci tak jen uklidnit ty, kdo si dělají velké starosti z této odpovědnosti a bojí se možných vlastních chyb.

Bůh nás s láskou volá, abychom žili spolu pod jeho vládou a učili se, že nejsme centrem světa... Není to lehké poznání, ale dává svobodu...


I. (pro podcast)

"Které pak přikázání, Ježíši, je v Zákoně nejprvnější ze všech?" To je otázka. Rabíni spočítali v Pěti knihách Mojžíšových celkem 613 přikázání (248 příkazů a 365 zákazů). Šest set třináct. To je moc. Kdo se v tom má vyznat? Kdo si to zapamatuje?

Všechna jsou důležitá. Všechna jsou výrazem Boží vůle. I ta divná. Třeba "své pole nebudeš osívat dvojím druhem semene" (Lv 19,19) nebo "Nebudeš nosit šaty utkané z dvojího druhu vláken" (Lv 19, 19) případně vícekrát se vyskytující "nebudeš vařit kůzle v mléku jeho matky" (např. Ex 34, 26). Ale jak to všechno nějak uchopit? Správně uchopit? Chtělo by to nějaký klíč, který by nám svět přikázání pomohl otevřít, přiblížil. Co by to bylo?

Podobné to máme i my dnes. Hovoří se o křesťanských (nebo biblických) hodnotách. O tom, že je třeba je chránit a prosazovat... Ale ono je toho tolik! Tolik etických křižovatek - dilemat! Tolik hodnot a pravidel! Tolik nových situací! Jak se v tom vyznat? Jak k nim přistoupit? Co je opravdu důležité? Na co třeba klást zvláštní důraz! Chtělo by to nějaký klíč, který by nám svět etických hodnot a rozhodování pomohl otevřít a přiblížit. Co by to bylo? Čím je potřeba začít?

To je pořád ta otázka, kterou náš zákoník položil Ježíšovi. Které přikázání je první ze všech? Na čem Bohu nejvíc záleží? Co bychom za každou cenu měli naplnit? Co myslíš, Mistře?

A Ježíš odpovídá. Cituje z Písma dva texty. "Slyš, Izraeli, Hospodin je tvůj Bůh, Hospodin jediný, budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. (Naše dnešní první čtení). To je pro židy nejposvátnější věta celé Bible. Tvoří jádro každodenní ranní i večerní modlitby. Poznamenává soukromý i veřejný život.

Hospodin je JEDEN. Není to jen číslovka! Vykladači, které jsem četl (třeba Erich Zenger), říkají, že to je výraz z jazyka zamilovaných. Hospodin je Jeden = to jest: TEN MILOVANÝ; ten JEDINEČNÝ, který si získal mé- naše srdce. Nevím, snad je mi aspoň trochu rozumět. Zkuste říct JEDEN                  a JEDEN. Jednou jako číslo a podruhé jako někdo zamilovaný. Jaký je to obrovský rozdíl!

Budeš milovat. Tady neodpustím malé gramatické okénko :-). Gramatika pro biblickou víru není bez významu. Naopak. Všimněte si. Není tam imperativ. Není tam "Miluj", ale "Budeš milovat". Máme tu indikativ. Oznámení. Překládáme to budoucím časem. Tedy oznamovací způsob budoucího času. Hebrejština ovšem naše časy nemá. Dění vidí buďto jako uzavřené (hotové) nebo otevřené (v procesu). Tady je to ten druhý případ. Tedy: "Na cestě k tomu jsi, člověče. Tam tě vede Učení. (To je jiný myslím, že přesnější ekvivalent hebrejského slova Tóra. ). Setrváš-li, člověče, bude tak jednou vypadat tvůj život. Budeš milovat Boha naprosto. TAK SE OPRAVDU NAPLNÍ TVŮJ ŽIVOT."

Milovat Boha znamená poznat, jak moc Bůh miluje mne - nás. To mi dá sílu přimknout se k němu, jako se on přimknul k nám. Tajemství našeho Boha je tajemstvím Lásky. A milovat ho znamená myslet na něj při všem, co dělám; a dělat, co se mu líbí, a nedělat, co se mu nelíbí. Myslet vděčně      a s láskou na Boha, při všem co dělám. Pochopit, že můj život tak, jak je, může být a má být vyznáním lásky. To je cesta, kterou nás vede Tóra. A víme také, kdo ji ztělesňuje a naplňuje...

Budeš milovat svého bližního jako sebe sama. To je malý kousek z 19. kapitoly Levitiku (3. Mojžíšovy). Verš 18. Je to součást souvětí. Celé to zní takto: "Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně, ale budeš milovat svého bližního jako sebe sama. Já (jsem) Hospodin." A zase něco maličko ke gramatice. Gramatické okénko číslo II. :-) Nebojte. Dnes poslední. :-) Hebrejský originál má zvláštní vazbu. Doslova tam stojí: Budeš milovat bližnímu svému, (je) jako ty. Je tam třetí pád. Bližní není objektem, ale adresátem mé lásky. Možná pro větší jasnost bude lepší číst tento příkaz: Budeš prokazovat lásku svému bližnímu. Je jako ty. Ten dovětek chápejme ve smyslu: "Vždyť to pro tebe není těžké. Vždyť si dovedeš snadno představit, co tvůj bližní potřebuje a cítí. Protože přes všechny rozdíly jste si podobnější, než byste byli ochotni připustit." Na otázku "Kdo je můj bližní?" nejlépe odpovídá podobenství o milosrdném Samařanovi (L 10, 25-37)

Ještě jeden malý dovětek k obojímu. Mám to od prof. Jana Hellera z jeho výkladu Desatera. I když Jan Heller nebyl přímo mým učitelem, hodně mě ovlivnil a za mnohé mu vděčím. Třeba právě za následující myšlenku. Milovat Boha i bližního znamená přát jim (nebo: nechat jim) svobodu. Jinak řečeno: Nemanipulovat jimi. To znamená, že Bůh tu není od toho, aby plnil naše představy. Stejně tak ani lidé kolem nás. Jsme povolaní, abychom žili pod Boží vládou a spolu a učili se, že nejsme centrem světa. Nejde o nás... a to nám pomáhá paradoxně najít naše místo.

Do všech křižovatek, které se před námi otevírají, smíme jít s hlavním přikázáním lásky. Může být to, co se chystám dělat, projevem lásky k Bohu i k lidem kolem nás? Nezarmoutím tak Boha nebo bližního? To pochopitelně znamená, že se musím stále ptát, hledat, přemýšlet o tom. Co znamená milovat v měnících se kontextech? V tomto hledání mne nikdy nemůže nikdo jiný nahradit.

Ve svém rozhodování se mohu mýlit. Pochopitelně. Jsem člověk. I když se mýlím, mám-li lásku, dovede mě nakonec do cíle (sv. Augustin De doctrina christiana I,XXXVI.41). Jen abych měl lásku...      a tu "mám", když poznám, že jsem milován - silou, jakou zná a je pouze Bůh sám... Kéž se nám tohoto poznání dostává mocí Ducha svatého! Amen.