Ten, který vysvobozuje...

Bílá sobota (Vigilie vzkříšení)

Gn 1, 1-2, 4a/ Gn 22, 1-18/ Ex 14, 10-31/ Iz 55, 1-11/ Jb 28, 1-28/ Sf 3, 14-20/ Ř 6, 3-11/ Mt 28, 1-10

Bůh, o němž svědčí Bible, je Bohem, který zachraňuje a vysvobozuje. Z Egypta, z nejrůznějších trápení, a také ze smrti, z hrobu a podsvětí. To všechno odkazuje k tomu, co život omezuje, blokuje a bere. Bůh oproti tomu život dává.

Bůh to zachraňování dělá po svém. Je veliký. Není jako my. Sice se mu v něčem podobáme. Ale na druhou stranu není jako my. Není to Bůh podle našich představ a potřeb. Je to Bůh náročný. Nikdo to s ním nemá lehké. Ne proto, že by chtěl lidem působit problémy. Ale proto, že nás nekonečně přesahuje. Vždycky je větší a jiný. A my si musíme s ním pořád zvykat na nějaká překvapení.

Jeho vysvobození jsou taková jako on sám. Je to takové náročné. Potkat ho je podobné situaci, kdy člověk jde po horách v mlze a najednou… cesta není a ty v mlze tušíš obrovitánskou hlubinu. Bůh je "hlubina bytí" (Paul Tillich).

Nechá Abrama a Sáru čekat na syna, který ne a ne přijít. A když přece jen ten vytoužený potomek přijde, tak mu ho chce vzít. Nechá svůj lid v Egyptě. A když ho konečně vysvobodí z Egypta, dovede je k moři. Když je naprosto jasné, že cesta dál nevede, on přesto východisko otevře. A když je provede mořem, dovede je… na poušť. Pořád je v tom nějaká výzva. Když Boží lid selže a skončí v zajetí, on je zachová, některé dovede zpátky, jiné tam nechá, a ze všech udělá své svědky.

Svého Syna nechá umřít a sestoupit do hrobu. To není jen místo, kam se uloží mrtvé tělo. To je stav po smrti a ve smrti. Podsvětí. Řekové to nazývali Hádes. Římané inferno. Být v podsvětí je "nic moc". Boží Syn opravdu poznal všechno, co patří k údělu člověku. Tedy i ten tu stínu existenci v podsvětí.

Bůh, v něhož věříme, přemáhá nicotu. Nicota působí děsivě. Není to nic neškodného. Lidé ve starověku si ji představovali jako draka nebo obrovského hada. Něco nebezpečného a děsivého.

Kde nic není. Kde se nic nedá vzít. Kde se nemáš čeho chytit, kde je všechno ztracené, tam Bůh ukáže, co umí. "Povolává v bytí to, co není. Dává život mrtvým," (viz Ř 4, 17). I tam do říše smrti přináší život. Všude přináší život.

Cesta s Bohem nás dřív nebo později zavede právě až tam, ke střetu s nicotou, se smrtí, s hrobem. Padá na nás strach. Možná začneme nespokojeně brblat. A Bůh začne jednat a my se cítíme zahanbeni a zmateni. Tak trochu jako ti apoštolové a ty ženy u hrobu. A vůbec všichni ti, co byli na začátku.

Mějme letos radostné Velikonoce, plné úžasu nad tím, jaký je Bůh a co dělá!

Amen.