Ten, který vidí...
11. během roku A
Ex 19, 2-8a/ Ž 100/ Ř 5, 1-8/ Mt 9, 35-10,8
Následující slova se vztahují k dnešnímu evangelnímu čtení.
Ježíš se kouká. A co vidí? Spoustu lidských trápení. Nejen nemoci, ale taky samotu, všelijak poraněné vztahy, rozbolavělá srdce, spoustu nejrůznějších smutků, neporozumění, zklamání a… spoustu lidí, kteří něco chtějí, ale vlastně ani nedovedou říct co… Všechny je přišel pozvednout, potěšit a upokojit. Jsou mu drazí. Jeden každý. Ale je jich tak strašně moc! Kam se podíváš, všude lidé, co by potřebovali poznat Boží království. Ale jak se k nim dostat?
"Boží království" to dnes musíme vysvětlit. Znamená to, že Bůh se chystá ujmout vlády. To může naopak leckoho vyděsit. Boží vláda neznamená vládu církve a jejich potentátů. To je vláda Boha. A ta je úplně jiná než lidé. Bůh není proti lidem ani proti světu. Není ani proti nevěřícím nebo jinak věřícím. Boží vláda znamená život, spravedlnost, dobro, pravdu a svobodu. Boží vláda je láskyplná podaná ruka… Boží láska je přijetí. Čteme-li evangelia a poznáváme-li z nich, jak se Ježíš chová vůči lidem, poznáváme, co to ta Boží vláda je.
Ježíš se na nás dívá. Zajímá se o nás, ví, co nás trápí, a přeje každému z nás, abychom našli život… naplněný. Nejen přeje, ale pomáhá nám to najít.
Apoštolové mají v tomto jeho díle pokračovat. A všechno, co se týká apoštolů, týká se také celé církve, každého křesťana. Protože církev je, jak víme, postavena na svědectví apoštolů. Jsme tu proto, abychom přinášeli dobrou zprávu o Boží vládě.
Když se podíváme na těch Dvanáct, vidíme docela pestrou směsici. Jiří Mrázek ve svém Komentáři k Matoušovi píše, že mezi apoštoly najdeme kolaboranty s římskou okupační mocí vedle nejradikálnějších židovských protiřímských partyzánů (Těm se říkalo sikariové podle zákeřných útoků skrytými dýkami, ve kterých prý byli mistry. Dýka se latinsky řekne sica. Přenese to slovo označuje taky úkladnou vraždu) a pak také helénizované kosmopolitní liberály vedle tradičních židů. Tuto pestrost můžeme chápat tak, že Ježíš zve ke svému dílu nejrůznější lidi. Neřeší jejich minulost, ale spíš budoucnost. Ježíš věří, že evangelium má sílu proměnit život každého. Boží vláda znamená změnu. Má v sobě potenciál rozvinout to nejlepší co v nás je.
Ale vraťme se k výchozímu bodu. Kam se podíváš, všude jsou lidé, co potřebují potěšit. Ale jak se k nim dostat a jak to udělat? Hodně jich nedůvěřuje druhým lidem a různým institucím. Třeba církvi. Víme, že pro mnohé v naší společnosti patří církve mezi nejméně věrohodné organizace. Jsou za tím předsudky pečlivě vštěpované za minulého režimu. Někdy bohužel taky špatná zkušenost s církví nebo nějakým křesťanem, zejména nějakým farářem nebo jiným potentátem či potentátkou. Někdy je za tím nedorozumění způsobené interní církevní hantýrkou. Lidé nám nerozumějí. Někdy naše malost a malověrnost. Existuje tolik překážek, ale zároveň tak silná potřeba najít to, co je opravdu dobré a pravdivé! Ono to opravdu existuje a není daleko od nikoho z nás.
Ale jak to udělat, aby se tato dobrá zpráva k lidem přece jen dostala? Ježíš říká: "Proste proto pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň." Proste za lidi věrohodné, kteří budou umět pomáhat a mluvit tak, že lidé uvěří. Proste za lidi, kteří dokážou druhým přiblížit onu vládu Boží. Možná, že to bude někdo z nás, možná někdo jiný. Možná, že to bude někdo, do koho bychom to vůbec neřekli. Víte, že Bůh má rád překvapení a netradiční postupy. Hlavně, aby se tato zpráva k lidem dostala.
Pamatujme při každé modlitbě osobní i společná i na prosbu za dělníky na Boží žeň. Možná už jsme v tom zameškali mnoho času. Možná už není těch pověstných "za pět minut dvanáct". Možná už je spíš "pět po dvanácté" (viz Martin Werlen OSB Zu spät). Možná. Ale neřešme to. Dělejme to, co dělat máme, i kdyby nám třeba zbylo jen maličko času. Víme, že Bůh má úplně jiná měřítka.