Světlo Ukřižovaného

Poslední po Epifánii - rok C (27/2/2022)
Ex 34, 29-35/ 2 K 3, 12-4,2/ L 9, 28-36

Světlo Ukřižovaného (pro podcast)

Dnešní neděle tvoří takový předěl. Jednak vrcholí 1. část liturgického mezidobí zvaná "Doba po Zjevení", kdy slavíme vyjevování Ježíšovy identity, a zároveň se otevírá velikonoční okruh, do něhož patří ukřižování a vzkříšení. Obojí (teď myslím ono vyjevování identity a ukřižování se vzkříšení) spolu velmi těsně souvisejí. Dokonce se prolínají.

Zjevuje se Ježíšova sláva. To znamená: ukazuje se, že Ježíš patří do nebeského světa. Bůh je v jeho osobě přítomen jedinečným způsobem. To uviděli ti 3 učedníci na hoře na vlastní oči. Jejich zkušenost souvisí se zjevením, které Mojžíš zakusil na hoře Sinaj. Ježíšova sláva (= Boží přítomnost) září jako světlo do temnot našeho světa a našich životů.

Zároveň předznamenává blížící se ukřižování. To paradoxně nejvíce zjevuje Boží slávu (=přítomnost) v lidských dějinách. Zvláštní Přítomnost Boží nás potkává tam, kde lidé trpí. Tváří    v tvář utrpení ... Ona je odpovědí na lidské bolesti - a současně otázkou a protestem proti lidské krutosti, násilí a zneužívání moci.

Učedníci na hoře uviděli Pána jinak. Stalo se to při modlitbě. V Lukášovu evangeliu se všechny důležité věci Ježíšova života dějí při modlitbě.

Stalo se asi po týdnu od první Ježíšově řeči o utrpení a výzvě k následování stejným směrem. Stalo se na hoře. Ta u Lukáše představuje místo modlitby. No hoře se dobře modlí. Shora vidíte všechno jinak. Své může udělat i zkušenost výstupu na horu. Mimochodem výstup na horu představuje            i častý symbol růstu v duchovním životě.

Na hoře, při modlitbě Pán začne zářit a jeho oblečení dostane zářivě bílou barvu. A objeví se Mojžíš s Elijášem.

Tady se na chvilku zastavíme: Mojžíšovi od mluvení s Bohem zářila tvář. Mojžíš si ji zakrýval.            Z ohledu na slabost Izraelců. Bylo to pro ně příliš silné. Nesnesli ani odlesk. Boží přítomnost je totiž na naši slabost moc silná. I ten odlesk znamenal "příliš mnoho slávy". Apoštol Pavel to později vykládá odlišně. Tato zář byla pomíjivá. Ano, ale to není hlavní poselství. To spočívá v něčem jiném. V Kristu nám nezáří jen odlesk Přítomnosti, ale přímo její světlo. Dopadá nejen na Mojžíše, ale na všechny, kdo věří v Ježíše. Opona je odložena. To znamená, že my všichni vstupuje svou vírou            v Ježíše do světla... Důležitý je kontext. Tím je blížící se ukřižování. Ježíš, který jde vstříc kříži, září Božím světlem.

Dvě nebeské postavy. Kdysi vzaté přímo do nebe. Ježíš mluví s Mojžíšem a Elijášem. Řeč je                  o Ježíšově odchodu, který se má završit v Jeruzalémě. Jeruzalém není jen místem, které kamenuje proroky a vzdoruje Bohu. Mnohem víc je přesto místem, kde se naplňuje Boží spásný plán.

Oním "odchodem", o němž tři nebeské postavy mluvily, se pochopitelně myslí smrt na kříži. Řecký originál tam užívá výrazu exhodos (exodus jako cesta ven, vyjití). A to přímo velikonoční vyjití Izraelců z Egypta pod Mojžíšovým vedením. Tak je Ježíšovo ukřižování a vzkříšení vykládáno jako završení pesachového vyjití. Ježíšova smrt na kříži - ta svého času nejpotupnější ze smrtí - se tak ocitá v nebeském světle. Ba, dokonce stává se zdrojem tohoto nebeského světla na zemi.

Nevíme nic bližšího o tom, co si nebeské bytosti povídaly. Učedníky totiž přemohl spánek...jako kdysi Adama a Abrahama... bylo to pro ně příliš silné. Někteří vykladači se domnívají, že k tomuto zjevení navíc došlo v noci... Tak už mohli být po náročném dni a výstupu na horu unavení... Kdyby zůstali vzhůru a slyšeli, nejspíš by to stejně moc nechápali...

Když začali procitat, začali se Mojžíš s Elijášem vzdalovat. Petr asi chtěl, aby to zjevení zůstalo, tak to řekl s těmi stánky. Ale nedocházelo mu, co to znamená.

Tu je zahalil oblak. Zase situace podobná Mojžíšově zkušenosti. Oblak představuje další symbol tajemné Boží přítomnosti. V oblaku na člověka padá bázeň. Ale to hlavní teprve přijde. V oblaku zazní hlas. Biblická víra zdůrazňuje slovo, hlas... Boha potkáváme primárně "sluchem", ve slovu,    v oslovení... v poselství myšlence formulované slovy... Nikoli ve zrakových vizích. Ne, že by nebyly, ale prioritní je oslovení.

Tento hlas řekne: Tento Ježíš jdoucí vstříc největší zkoušce kříže, který bude odmítnut a zavržen náboženskými i světskými autoritami, je Vyvoleným Boží Synem. On je Božím oslovením tomuto světu. On představuje odpověď na palčivé otázky. A to tím, že bude největší otázkou a protestem, který zrelativizuje všechny zažité koncepty. On představuje světlo v temnotě lidských dějin, kde silnější utlačují slabší..., jak to vidíme denně (A chce se mi říct, že obzvlášť v těchto dnech... na jednání ruského diktátora vůči Ukrajině a dalším zemím... zejména těm menším). Ježíšova cesta kříže... tedy cesta rozdávání se v lásce je Boží cestou pro tento svět. Jedinou Boží cestou... O tom potřebujeme přemýšlet: Co to pro nás znamená? Jsme doopravdy na této cestě? Rozumíme jí... aspoň trošku? Věříme jí...?

Tak těžké! Tak těžké! (nedělní bohoslužba)

Už dlouho jsem neodkazoval na nahraný podcast, který si můžete poslechnout na různých aplikacích a eventuálně taky na internetovém Rádiu7. Připravoval jsem ho minulé pondělí a úterý    a nahráli jsme to ve středu odpoledne. Pochopitelně netuše, co se stane, a v jakém světě budeme slavit tuto dnešní bohoslužbu. Poslechněte si ho. Najdete tam výklad. Já bych dnes k němu rád připojil následující aktualizaci:

Kristus vzal tři své apoštoly na horu a tam se modlil. A když tam byli a on se modlil. Modlili se oni    s ním? Nemluví se o tom. Když se modlil On, stalo se to. Jeho tvář se změnila a oblečení také. Zářil

světlem, jaké se tu na zemi nevidí. Budilo to bázeň a zároveň to přitahovalo. A dostal společnost. Dva muži v jeho záři. Hned je poznali. Ne, že by někdy viděli, ale došlo jim, že to nemůže být nikdo jiný. Mošé a Elijáhú. Na chvíli se všechno ocitlo v nebeském světle. Najednou všechno vypadalo jinak, než se nám běžně jeví. A tři spolu mluvili. O čem pak? Náš překlad nám to uhlazuje                      a změkčuje. Mluvili o jeho (=Ježíšově) cestě. Mluvili o jeho smrti. O smrti. O tom, na co mi neradi myslíme. Touto smrtí , kterou Ježíš brzo zemře v Jeruzalémě, se završí exodus. To bude poslední kamínek do skládačky velkého vysvobození. Tak to bude vypadat v nebeském světle.

Ale jak v tom pozemském? Všichni to neseme ve svých představách a ve vyobrazeních Ukřižovaného a různých zastaveních křížové cesty. Tíživá hrůza! Pro víru těžká téměř k neunesení. Bez víry... raději ani nemyslet. Kříž není žádná maličkost...

Není divu, že chtěli zůstat (= ti zmatení apoštolové) tam nahoře v nebeském světle. Kdo by nechtěl!Já určitě a vy také! Nepotřebovali bychom to právě v těchto dnech? Vidíme tolik zlé války, tolik podlosti. Slyšíme tolik komentářů trefných i hloupých. Jsme svědky toho, jak se statečný národ brání přesile hrozného souseda. Jsme svědky bezmoci a zbabělosti i velkého odhodlání            a statečnosti. Jsme svědky toho, jak obchodní a ekonomické zájmy dostávají přednost před životy lidí a před principy. Na jednu stranu nás to nepřekvapuje. Na druhou přece ano. Člověku je z toho těžko. Nechtěli bychom zoufale aspoň paprsek toho nebeského světla? Ne jen pro sebe (i když to asi taky), ale hlavně pro ty, jejichž domy jsou ostřelovány raketami, pro ty, kdo museli narychlo utéct, pro ty, po kterých jdou vojenská pátrací komanda, aby je zatýkala a udělali s nimi kdoví co. Nazývají to "denacifikací". Člověku z toho běhá mráz po zádech.

Nejsme na hoře, ale pod horou. Kdesi v temné rokli. Máme takové světlo? Víra se odvažuje velmi skromně říct: ano, máme. Světlo, se kterým nikdo nepočítá. Světlo Ukřižovaného. To je přesně to,    o čem mluvili, oni nebeští mužové na hoře. Tam to bylo očividné. Ale tady se to děje skrytě. Tam, kde je pravda umlčována a znevažována; tam, kde lidé trpí; tam, kde je situace nejzoufalejší; s těmi nejposlednějšími a nejztracenějšími je Kristus. Tam je zdroj tohoto světla. Putin o něm neví. Ani nemůže.

Tajemství křižované lásky. Ale bolí to, strašně... pro slabého člověka je hrozné být u tohoto zdroje, protože kříž to je vážná "věc". Protože víra a milost je drahá. Tak drahá. Nestojí peníze, ale celé srdce a odvahu spolehnout se na bláznovskou zvěst, že "pravda a láska nakonec zvítězí nad lží              a nenávistí" i nad tanky a raketami.

My si žijeme své pohodlné životy... chtěli bychom toto světla mít u sebe na gauči u naší kávy              u televize. Kristus nás nejspíš vede někam jinam. Proč to tak je? Nevíme. Bůh to ví. Ukřižovaný představuje centrum Boží přítomnosti. Ale je to tak těžké! Tak těžké! Proč to musí být tak těžké!?    A Bůh nic nevysvětluje. Sdílí s námi své tajemství... A my jeho řeč nechápeme a neumíme ji ani přetlumočit... Pokoušíme se o to, jak jen umíme... :-)

Možná dnes blábolím víc než jindy. Mám za sebou náročný týden. A ještě náročnější před sebou. Přece má toto moje povídání smysl. I v největších tmách i v největším zoufalství a nejztracenějších situacích přece jen světlo. I když to vypadá, že nás světlo opustilo a zahalila tma, není to pravda. Je tu s námi. Světlo. Žádná tma - žádná ho nemůže pohltit. Ale je to tak těžké! Tak těžké!

Pane, pomoz těm, kdo čelí velkému zlu, veliké přesile,

pomoz těm, kdo se ocitli ve velkém nebezpečí.

Pomoz i těm, kdo jsou znepokojeni a zdrceni zlými zprávami

a nevědí, co bude v nejbližších dnech.

Děkujeme, že jsi se všemi,

i když to třeba teď přímo nepociťují.

Chceme doufat a věřit, že ty máš všechno ve svých rukou.

Probuď a zachovej světu pravou naději.