Světlo na břehu...

3. po Zjevení Páně A

Iz 8, 23-9, 3/ Ž 27, 1. 4-9/ 1 K 1, 10-18/ Mt 4, 12-23

Všechno to začalo v Galileji. Prorok ji nazývá "Galileou pohanů" (גְּלִ֖יל הַגּוֹיִֽם).

Ježíš pocházel z Galileje. Své vyučování taky zahájil v Galileji u jezera. Z pohledu Jeruzaléma na náboženské periferii.

Kdo se tomu diví, ať si přečte kousek z Izajáše (dnešní 1. čtení). Vždyť jedno z velkých zaslíbení patří právě lidem tohoto kraje (Nejspíš také lidem, co se na periférii ocitli i v přeneseném smyslu slova.) "Lidé bydlící v temnotách uvidí veliké světlo. Světlo vzejde těm, kdo sedí v krajině stínu smrti." Stín bývá v létě osvěžující. Ale stín smrti…? To je hrůza a děs!

Lidé tam na severu Izraelské země byli nejvíc zasaženi válečnými hrůzami. Na ně hlavně myslí prorok. Bůh je utěší a překvapí. Strašnou tmu vystřídá světlo. Veliké. Něco opravdu dobrého a nadějného. Zároveň podivuhodného. Když něco dělá Bůh, je to vždycky podivuhodné. Ale úplně jinak, než čekáme. Narodí se nám královské dítě, princ, následník trůnu. (Proto čteme tyto verše o každých Vánocích.) Narodí se nám princátko. A to způsobí všechno to dobro. Jen bude potřeba počkat.

Uplynulo nějakých osm století, (Boží čas se liší od toho našeho). A nyní nějaký Jošua z Nazareta chodí stejnou krajinou, kolem Kineretu. Tak se to jezero jmenuje hebrejsky. Znamená to něco jako "harfa", "lyra", "citera (hebrejsky: kinór). Jeho tvar skutečně připomíná obrys harfy. Ale to není podstatné. Lidé tu momentálně neprožívají válečné útrapy. Jen na ně doléhá římská okupace. A jako vždycky snaží se nějak uživit sebe a své rodině. Takové ty těžkosti běžného života. Právě oni slyší jako první: "Vláda samotného Boha se přiblížila. Je tu změna. Dobrá, nadějná a osvobodivá. Když jí uvěříte, také ji pocítíte." To přináší ten Jošua. O tom se baví s lidmi. Jeho kázání máme chápat jako to veliké světlo proroka Izajáše. Ježíš tu vládu Boží ohlašuje tak, že lidé poznávají: "To nejsou jen řeči. To se opravdu děje." Navenek to nevidíš, ale zevnitř jako by všemu dávalo světlo, naději a svobodu. Jako by? Kdepak!

Lidé se budou ptát: "Jak je to možné? Odkud to ten Jošua má?" Nejdůležitější je, že z Ježíšových úst se tato vize stává skutečností.

Světlo a tma. Časté biblické téma a nejen biblické. Dnes končí letošní týden modliteb za jednotu křesťanů. Spolu s křesťany celého světa jsme se v Tišnově i Kuřimi sešli z různých církví ke společné bohoslužbě. A tématem letošních setkání bylo zase světlo. Máme Světlo. Přesněji řečeno: Je s námi Světlo. Smíme být v Ježíšově přítomnosti. V ní můžeme zakoušet dobrou změnu, svobodu, radost a naději Boží vlády. Můžeme zakoušet její počátky. A ve jménu této začínající Boží vlády můžeme jednat i mluvit také my. Tam, kde zní evangelium a lidé mu věří, tam se tyto Boží události stávají skutečností.

Apoštol Pavel připomíná, že toto evangelium je nerozlučně spjato s Ježíšovým ukřižováním. Bez něho je evangelium jako vykuchané. Co znamená to spojení evangelia a kříže? Boží vláda se uskutečňuje právě tímto způsobem. Tady je to veliké světlo největší. Boží Syn se obětuje. To je něco, co naše hlava nebere. Proč? Proč zrovna takto? Proč je to tak těžké? Co to znamená pro nás? Evangelium nás uvádí do obtížné situace, kdy cítíme, že nevíme, co s tím. Poznání nám vzejde z konfrontace s tímto těžkým tajemstvím kříže. Proto Pavel nechce, aby byl Kristův kříž vyprázdněn.

Nezapomeňme, jak všechno začalo. Úplně stejně to začíná i dnes.

Boží vláda je tu. Učíme se v ní žít.