Šťastní a nešťastní…

13.02.2022

6. neděle během roku C
Jr 17, 5-10/ 1 K 15, 12-20/ L 6, 17-26

(nedělní bohoslužba)

Z Jeremjáše dnes slyšíme různé krátké výroky. Přesně dva: o dvou typech spoléhání a o beznadějné úskočnosti našeho srdce. K tomu v evangeliu slyšíme z Ježíšova vyučování "na rovině" : "Blahoslavenství" a "Bědy".

Oproti Matoušovu "kázání na hoře" má Lukáš "kázání na rovině". To jsou různé důrazy. U Matouše je Ježíš tak trochu "jako nový Mojžíš" na hoře. U Lukáše je dole na dobře přístupném místě. Jako Mojžíš, který sestoupil z hory, (chcete-li). Stává se dostupným pro všechny. Zvlášť pro ty, kdo jsou nemocní, slabí a unavení.

Všimněme si, že lidé přicházejí z různých míst, aby slyšeli Ježíšovo vyučování. To, co zachraňuje, probouzí člověka k nové naději, je to, co Ježíš říká (a jak to říká). Ta jistota, že Boží vláda přichází, se přenáší i na posluchače. Ve světě se dějí různé nespravedlnosti a bezpráví, ale - a přece Boží vláda začíná. Nejprve v srdcích těch, co uvěřili, ale skrze ně i kolem nich. Boží vláda začíná...

Jinak tam byla docela tlačenice. Všichni se ho snažili dotknout. Jen si to zkusme představit!

Jeremjáš představuje 2 typy spoléhání (בטח). Ježíš blaženosti království a bědy mimo ně. Tyto kontrasty dvou odlišných postojů mají stabilní místo v biblické (ale zřejmě i všelidské) vyučovací tradici. Nejlépe se učíme na znázorněních, na kontrastech. Dva odlišné postoje; dva odlišné hodnotové systémy. Dvě odlišná rozhodování. Dva příklady. Jeden žádoucí. Druhý odstrašující.

Dva typy spoléhání. Vždycky musíme na něco - někoho spoléhat. Jinak to nejde. Ať si to připustíme nebo ne. Otázka je, na koho - co. Spoléhání na lidi (to se nabízí nejrychleji) ani na ty mocné, ani na ty morální a duchovní autority, jak říkáme, nás neochrání před zklamáním, které nakonec stejně přijde. Proto bychom měli přemýšlet, co to je spoléhat na Boha. Co to asi tak mohlo znamenat pro Jeremjáše v jeho době? Jak by to asi vypadalo dnes v naší situaci? Tím, že o tom budeme přemýšlet, se nám to snáze otevře. Je to moc důležité. Jako otázky života a smrti.

V evangeliu Ježíš učí o začínající Boží vládě. Při tom mluví o blaženostech těch, co si Boží vládu vybrali. Kontrast k tomu tvoří bědy těch, co Boží vládu odmítli.

Blahoslavení to znamená šťastní. To zahrnuje jednak vnitřní pocit "Jsem šťastný -á." Ale také jakési vnější ocenění. "Blahoslavení" jsou ti, kterým Bůh sám řekne něco jako: "Gratuluji vám,"                    (J. Reinsberg). Ježíš před svými učedníky líčí situace a hodnoty, které je dovedou k opravdovému     a trvalému štěstí v Božím království anebo naopak...

To "naopak" prezentují ty bědy. V tomto kontextu neznamenají hrozbu, ale spíš nářek. Takové "ouvej". "Ach, jak jste na to špatně!" "Ach, jací jste chudáci!"

Ježíš učí, jak dopadají naše obvyklé žádoucí hodnoty a cíle v konfrontaci s přicházejícím Královstvím. Je to jako v tom pověstném židovské vtipu: "Všechno je jinak." Proto nás toto přicházející Království vede především k zásadnímu přehodnocení životních postojů a priorit. Tomuto přehodnocení říká Bible pokání - metanoia - změna pohledu, změna názoru.

A zbývá ještě "to srdce" z Jeremjáše. Nejúskočnější. Jako praotec Jákob. Ten "starý lišák". Pořád        a pořád bude vymýšlet nějaké fígle. Lidské srdce je tajemná hlubina. V dobrém i ve zlém. Nikdo nemá ve své moci ani to vlastní, natož pak srdce druhých lidí. Ale... zase je tady jedno slibné ale...      i toto naše srdce tak lišácko jákobovsky úskočné přece jen může být uzdraveno. Co je nemožné u lidí, zdaleka není nemožné u Boha. O tom je právě celé evangelium a vlastně celá Bible... I to nejbeznadějnější a nejztracenější má přece jen naději... 

Vytvořte si webové stránky zdarma!