Sola fide… jedině vírou

27. během roku C

Abk 1, 1-4. 2, 1-4/ Pl 3, 19-26/ 2 Tm 1, 1-14/ L 17, 5-10 (semicontinuous)

Zatímco evangelium a epištola vyznívají "jakž takž" neutrálně, čtení z Abakuka působí docela drsně.

U všech čtení zároveň je patrné téma víry. Je-li nějaká naděje (a my věříme, že je), pak plyne jedině z víry. I když možná jinak, než čekáme a si představujeme.

O historickém a politickém pozadí působení Chabbakúka jsem nejednou mluvil a psal. Nebudu se opakovat. Doba tehdy nebyla dobrá. Dosavadní svět se rozpadal. Zásadně se měnila geopolitika starověkého Předního Orientu. A pro Izrael to byla také krize duchovní (náboženská). Dosavadní náboženské instituce a představy se hroutily také. Inu, nic hezkého.

Skrz Chabbakúka do všeho toho řícení se Bůh posílá tento vzkaz: "Pozor na opovážlivce! Není v něm duše přímá. Ale spravedlivý bude žít díky své víře."

Podíváme se na to trochu blíž. Pozor na opovážlivce.

Doslova: Hle, nadutec! (od עפל = kopec, opuchlina, boule, být drzý). Ten, kdo se nafukuje, naparuje, boulí nahoru. Je jako boule. Není v něm duše přímá. = K ničemu není. Ti nám teď budou vládnout. Ti teď budou určovat náš život. Vžívám se situace Chabbakúkovy generace. Výstřelky a křivárny se stanou normálními. V takovém světě budeme napříště žít. Vidět samolibé naparování se a poslouchat samolibé kvákání nových mocipánů. Uf!

Avšak není to černobílé. Nová situace hlavně vynese nahoru leccos z hlubin. Bude těžké uchovat si "správné nastavení". Bude těžké zůstat věrný Bohu a jeho vysvobození. Všechno projde velkou zkouškou.

Naštěstí to tímto nekončí. Vzkaz pokračuje: "Ale spravedlivý bude žít pro svou vírou." O tom mají věrní přemýšlet. Naznačuje se tu zvláštní vazba mezi spravedlností – vírou – životem. Meditujme o tom. Navrhuji začít meditací o víře (věrnosti).

Tehdy se ukáže, k čemu je dobrá věrnost Boží. Ona je cestou do budoucnosti. Víra – hebrejsky emuna. Zahrnuje důvěru – spoléhání – opírání se – neotřesitelnost – pravdivost – dokonce pravdu samu. Bůh je věrný. Stojí při svém lidu. Když lidé stojí věrně při něm, to je síla. Životodárná síla. Bůh ani ve zlém čase neopustí své věrné.

V evangelium jsme slyšeli podobenství o služebnících a hospodáři. Jsme jenom služebníci. Dosl. služebníci neužiteční. Ale Kristus nás přijal jako přátele. Nemáme na nic nárok. Ale Kristus nás posadil ke stolu a sám nás obsluhuje.

A pak tam bylo taky slovo o síle víry. I ta nejmenší víra dokáže přenášet hory a přesazovat zakořeněné moruše. Dokáže překvapivé věci. Ovšem nejde o moruše ani hory, nýbrž o lidi. Víra se ukáže jako síla čelící absurditě světa, náporu hlouposti, zla a smrti. Může ukázat. Záleží na nás, věřících, jestli budeme žít jako Abraham, jako proroci, a hlavně jako učedníci Kristovi. Jestli se to budeme učit a aspoň postupně do toho vrůstat.

To kéž nám dopřeje Bůh Otec i Syn i Duch svatý. Amen.