Slova Života...

5. postní A

Ez 37, 12-14/Ž 130/ Ř 8, 8-11/ J 11, 3-7. 17. 20-27.33-45 (kratší verze)

Ježíš probudil ze smrti svého přítele Lazara. Na základě toho smíme věřit, že podobně zavolá z hrobu i nás. Nikdo jiný takovou moc nemá.

Co to znamená hrob a smrt? Není to jen fyzický hrob ani jen fyzická smrt. Je to taky způsob života a myšlení. Je to naše zajetí. Je problém nejen těla, ale mnohem víc problém našeho ducha. Podobně jako vidět nebo být slepý je také (a především) problém našeho ducha.

Co tedy znamená hrob a smrt? Naši neschopnost přimknout se k Bohu. Naši neschopnost žít z víry a ne z toho, co vidím. Nebo taky naše uvěznění v sobě samém. Nechytejte mě, prosím, za slova. Pokouším se nějak vyjádřit toto tajemství, které je v podstatě nevyjádřitelné. Můžete o tajemství života, smrti, hrobu a vzkříšení taky přemýšlet a hledat slova, obrazy, které podle vás nejlépe vyjadřují toto tajemství.

Dnešní Písmo mluví hlavně o vysvobození z této neschopnosti. Tam, kde si cítíme naprosto bezmocní a prázdní, tam mluví Bůh prostřednictví svého Poslaného, Ježíše z Nazareta. On k nám mluví do této naší bezmoci, prázdnoty. A my - na jeho slovo - můžeme konečně vyjít ven. Můžeme žít nový život. Poznávat ho a tušit, že tento život neskončí ve smrti.

Co přináší tento Ježíš? Nový život. Proměnu k novému životu. Ze smrti do života. Ze tmy hrobu do světla velikonoční zahrady. On, Ježíš, je ten nový život, ta proměna k novému životu.

Jak se to může stát? Jen Bůh to ví. On nás volá. On nás vyvede a on se nás ujme a rozváže nás. (Toto "nás" se týká mnohem větší množiny lidí a tvorů, než si dokážeme představit a pomyslet.)

Slyšíme slova evangelia a v nich slovo jeho samého. Slovo, které vysvobodilo Lazara z hrobu, věřím, že to samé Slovo, oslovuje i nás.

Pane, mluvíš k nám

a tvé oslovení je vzkříšení a život.

A proměna, po které toužíme,

ale které nejsme sami od sebe schopni.