Síla LÁSKY...

12. během roku C
Iz 65, 1-9/ Ga 3, 23-29/ L 8, 26-39

Z Izajáše jsme slyšeli slovo nevěrným v Božím lidu. Vymýšlejí ledacos, ale Hospodina neuctívají. Nejsou sladěni s jeho láskou. Naopak. Tak se jim jeho láska stává "zdí, do které narážejí"; "ohněm, který je pálí". Ale to není hlavní poselství. Bůh jako vinař hledá ty, kdo jsou jako hrozny, ze kterých by se dalo udělat víno. Pořádné, dobré! A nachází je. Přes všechny nevěrníky a nevěrnosti, zůstávají v jeho lidu věrní služebníci a služebnice. Skrze ně může Bůh uskutečňovat své dílo. Skrze ně může vstupovat do jejich světa Boží láska. Tak nakonec potomstvo Jákoba - toho lstivého a úskočného Jákoba - nakonec obsadí Boží hory. Ne pro své kvality, nýbrž pro dobrotu a věrnost jejich Boha. Také našeho. Nemožné pro nás lidi, je docela dobře a klidně možné pro Boha.

Příběh o vysvobození posedlého v Gerase nám dává pocítit, jakou sílu může mít zlo. Jak může člověka odlidštit! Neřeším nic dalšího, než jen to, co zlo dokáže udělat s člověkem. Vidíme to zvláště ve válkách a vůbec vyhrocených situacích. Teď ve zprávách z ukrajinských měst. Co to je za síly!? Jak mohou lidé dělat takové věci druhým lidem!? Tím nechci nikterak ospravedlňovat                a snímat odpovědnost z konkrétních pachatelů a struktur, které to podporují. Ti vojáci mohou být (a nejspíš jsou hodní lidé, co mají rádi své blízké), ale za určitých okolností dělají děsivé a ukrutné věci. Když se člověk otevře zlu, pohltí ho to víc a víc.

Avšak evangelium chce říct něco jiného. Přišel (a pořád přichází) NĚKDO SILNĚJŠÍ. Tiše                        a nenápadně. Nedělá na nikoho "ramena". Přemáhá to zlo. Jednoduše, suverénně. Bez velkých efektů. (Tedy pomineme-li to s těmi vepři. Ale to nebyl jeho záměr, spíš ústupek. ) Najednou se tu ve vzácný okamžik manifestuje, že zlo nemá žádnou budoucnost.

Ten, koho se všichni báli a spoutávali ho řetězy a nic jim to nebylo platné..., je oblečený, chová se rozumně a sedí u nohou Ježíšových. Tedy mezi učedníky.

Obyvatelé té krajiny jsou zděšeni. Z čeho? Kvůli ekonomické ztrátě? Neřekl bych. Uvědomili si, jaké síly působí v tomto hostu ze druhého břehu jezera. A prosí ho, aby od nich odešel. Ptám se: Není to něco podobného, jako když Šimon Petr řekl Ježíšovi: "Pane, odstup ode mne, neboť jsem člověk hříšný."? A Ježíš jim vyhoví. Vrátí se zpátky přes jezero. Nepřišel lidi děsit svou mocí, ale zachránit.

Ani toho vysvobozeného nebere s sebou. I když ten o to hodně stál. Ježíš ho neodmítá. Ale každý nemusí být učedníkem. To však neznamená, že by se s ním nepočítalo. Ježíš jen vidí, že jeho místo je tam v Gerase. Mezi jeho blízkými i mezi těmi, které děsil svým řevem a pobíháním po pustých místech. Tak bude do konce svého života dosvědčovat velké věci, jaké mu učinil Pán. Lidé ho uvidí        a budou si vyprávět jeho příběh. Jak to tenkrát bylo a jak se jmenoval ten člověk z Galileje... A taky on sám bude vyprávět svůj příběh. To, co se stalo jemu, má pomáhat druhým. Zlo, jakkoliv reálné, děsivé a sebedestruktivní, nemá největší sílu.

Je tu někdo, skrze něhož působí síla větší. Bůh činí velké věci. I dnes. I v nás a mezi námi. Možná jsme na tom nebyli tak zle jako on. Ale kdo to posoudí? Naše svědectví spočívá v tom, kdo jsme.

Kdo vlastně jsme? Něco o tom jsme slyšeli z epištoly. Ježíš z nás učinil duchovně dospělé, svobodné lidi - a tedy taky zodpovědné. Už nepotřebujeme mít nad sebou dozorce v podobě Zákona. V řečtině je tam slovo paidagógos - pedagog. My, když slyšíme "pedagog", představíme si učitele. V době, kdy to Pavel psal, byl pedagogem otrok, co vodil děti (tehdy: chlapce) do školy a ze školy a hlídali je, aby moc nezlobili. Tedy to vlastně znamená: "Už nepotřebujeme, aby nás někdo vodil za ručičku      a hlídal nás." Ale to zahrnuje taky odpovědnost. Tedy dospělost.

A taky nás Kristus propojil přes všechny rozdíly. Ve světě lidí patříme k různým národům, sociálním a dalším skupinám a vrstvám. Máme různé role. Ale před Bohem jsme se stali jedním        v Kristu Ježíši. Patříme k sobě jako bratři a sestry. Postupně to poznáváme a učíme se to. Ne, že by to vždycky bylo jednoduché. Ale tak to prostě je :-)