Rabín, sazenice a Mesiáš

33. během roku C

Mal 3, 19-21/ Ž 98/ 2 Te 3, 6-13/ L 21, 5-19

Při dnešním kázání jsem použil ChatGPT, ale nebojte se. Nenechal jsem si napsat hotové kázání. Mimochodem ten čtvrteční vikariát o tom, jak využít AI v duchovenské práci, mi přišel fakt užitečný. Bylo to takové příjemné překvapení.

Tématem dnešních čtení jsou tzv. "poslední věci". Ty vždycky poutaly a poutají lidskou pozornost. Jak to bude probíhat? Jak to začne? A podobně. Klidně si takové otázky, co vás napadnou, zapište. Můžeme přemýšlet, proč to tak je. Proč nám ty poslední věci tak nedávají pokoje. Ale ještě víc o tom, jak o nich mluví Písmo. Jedno jestli Starý zákon, epištola či evangelium.

Jak? Nepodporují naši lidskou zvědavost. Spíš ji brzdí. Čtení z Malachiáše vedle připomínky zodpovědnosti také potěšuje. Těm, kdo se bojí Hospodinova jména, vzejde slunce se zdravím (=uzdravením) na paprscích." Zatímco svévolníky Hospodinův den spálí jako slámu na strništi. Ti, kterých jste se báli, už nebudou.

Evangelium nám taky neposkytuje informace typu: Jaké to bude? I když to tak vypadá. Říká to, co víc potřebujeme slyšet: Klid! Nesnažte se tomu rozumět. Nesnažte se nějak uchopit informační zmatek. Nevěřte těm, kdo slibují, že to udělají za vás, že se v tom nějak vyznají. Nevěřte jim. I kdyby se odvolávali na Krista. I kdyby dokonce říkali: "Sám Kristus nás posílá."

Zůstaňte věrní. Dělejte to, co děláte už teď. Milujte Hospodina, celý srdcem, celou duší a celou svou silou. Milujte bližního jako sebe sama. To stačí. Dělejte to, co je užitečné, dobré a smysluplné. Dělejte to s láskou, moudrostí a odpovědností. Nebudete o nic z "posledních věcí" ochuzeni. Stačí prostě vytrvat, to vás přivede k životu.

Teď jedno rabínské poučení. "Říkávali: Jestliže budeš mít v ruce sazenici a řeknou ti: 'Hle, přichází Mesiáš!' nejprve zasaď tu sazenici – a teprve potom vyjdi a jdi jej uvítat."(Avot de-Rabbi Natan;verze B, kap. 31). Smysl je jasný. A koresponduje to s evangeliem a ještě víc s epištolou.

Proč je sv. Pavel tak "nabroušený"? A na koho? No, na některé křesťany v Tesalonice. Ty "poslední věci" je tak pohltily, že zanechali (ti křesťané) svou práci. Řeší parúsii a konec dějin a nechají se vyživovat druhými. "Tak takhle ne!" Ať se honem vrátí ke své práci a živí se, jak se sluší a patří! A vy ostatní, neochabujte v dobrém jednání! Parúsia probouzí naději, dává sílu našemu konání. Viz společenství Koinótés za komunismu. Myšlenka na parúsii správně uchopená rozhodně neodvádí od každodenního praktického života. Tak je to správné! Tak to má být. Taková práce pak není překážkou, ale správnou přípravou. Sv. Pavel tak vlastně chrání parúsii před úlety, které se tehdy mezi věřícími v Tesalonice objevily, ale mohlo by se to stát i kdekoli jinde a kdykoli jindy. Stejně tak jako zase my můžeme mít úplně jiné problémy a úlety.

Pamatujme na parúsii, na apoštola Pavla a klidně třeba taky na toho nejmenovaného rabína se sazeničkou a přemýšlejme o něm.

Protože dokončit to musíme každý sám za sebe před Bohem.