Půjčený osel a Davidův kamínek

6. neděle postní - rok C (10/4/2022)
L 19, 28b-40/ Iz 52, 13-53, 12/ Fp 2, 5-11/ L 23, 33-43

Milé sestry, milí bratři,

tentokrát určitě nezvládnu výklad všech dnešních textů. Je jich moc a času o to méně. Místo toho jen pár poznámek k utrpení Páně. Ale před tím jednu maličkost k oslátku. Mesiáš podle proroctví nepřijede na koni, ale na oslu. Tedy nikoli jako válečník, nýbrž jako kníže míru. Tak prý možná celou tu dobu býval připraven před branami Jeruzaléma osel pro Mesiáše. Až přijde. Tak jsem to kdysi slyšel na biblické pana faráře Milana Mrázka v Husovicích. Velmi mne to zaujalo. Stále si to pamatuji. Dává mi to hluboký smysl. Byl tam připraven osel. Možná po staletí. (Pochopitelně, ne pořád ten samý. To dá rozum, že :-)? A pak najednou ten den přišel. Ježíš si ho jen skromně půjčil. To mě vždycky fascinovalo. "Jen si ho půjčím a zase ho vrátím." To je náš Pán. Takové maličkosti na něm mě vždycky "dostanou".

Davy volaly Hosanna. (Tedy podle Lukáše, ne. Ale už to interpretuje.) Podle proroctví Žalmu 118. Hosanna (hebrejsky to zní: Hóšianná) neznamená "Sláva!", ale naléhavou prosbu: "Zachraň nás!" "Moc tě prosíme: zachraň nás..." A přesně to Ježíš udělá. Zachrání. Zase tím svým - nebo typicky Božím způsobem, který nás zase překvapí.

A teď už ty poznámky k utrpení.

První. Přijmout kříž neznamená souhlas se zlem. Zlo je zlo. Vloni zesnulý český jezuita Ludvík Armbruster nazývá otázku zla otázkou, kterou Bůh klade nám lidem: "Chceš věřit, chceš doufat? Chceš věřit, že v životním příběhu Ježíše z Nazareta se uskutečňuje Boží spása? Chceš doufat, že i pro tebe v Ježíši Kristu smrt není nesmyslným koncem? Tady se otevírá okno naděje přes všechno zlo ve světě, které bychom neměli bagatelizovat, od kterého bychom neměli odhlížet, nýbrž se mu podívat z očí do očí, poněvadž si chceme osvojit pohled našeho Pána." (Na minutu s Ludvíkem Amrbrustrem O duchovní zralosti, Kostelní Vydří 2008 s.66). Proto před Bohem obstál Jób,který proti utrpení protestoval,        a ne jeho přátelé, kteří se snažili utrpení nějak nábožensky vysvětlit a zařadit do světa.

Druhé. Kristovo utrpení je projev lásky. My dovedeme být někdy strašně krutí. Dodnes existují koncentráky, genocidy. Jen pomysleme na Mariupol, Buču a další městečka a vesnice okupovaná ruskými vojáky. Kristus na kříží říká: "Vím moc dobře, co jste zač, přesto vás neopustím. Ani za nic. Nikoho. Kdybyste se mnou udělali cokoli, ze svého světa mě nevyženete." "Dívej se do tváře Ukřižovaného, dokud neuvidíš pohled lásky - velké lásky."

Třetí. To celé není čistě Ježíšův postoj. Viditelný Ježíše ukazuje, jaký je ten neviditelný Bůh. Takový je Otec. Tolik mu na nás záleží! V pašijích má Bůh sám účast na bolestech všech lidí a dalších tvorů. Tak moc mu na každém záleží!

Čtvrtý. A v tom spočívá spása, že Bůh v Ježíšovi zůstává s námi. Stává se nám podobným a nás tak činí podobnými sobě. Neuvěřitelné! Nepředstavitelné! Ale přesně o to tady jde. Bůh se spojuje            s námi a přitahuje nás k sobě.

Pátý. Všechno v pašijích (příběhu Ježíšova utrpení) je svobodné. Ježíš jedná i ve svém utrpení naprosto svobodně. Nikým a ničím není nucen. Vůbec by nemusel nic takového podstupovat. On to dělá dobrovolně. Ne, proto že by se mu tak líbilo utrpení. V tom je přece normální! Kdo by měl rád utrpení a ponižování?! Vzal to na sebe kvůli nám. Jako cenu za to, že zůstane s námi. Tak moc mu na nás záleží. Tak moc chce být s námi. A tím ukazuje, jak moc s námi chce být Bůh.

Proto jsou pašije součástí evangelia. Nečteme je, abychom si navozovaly bolestné emoce a drásaly svá srdce. Čteme je, abychom se posílili - ba, dokonce i potěšili, tím, jaký je Bůh, jak moc mu na nás záleží. On z velké hrůzy a nespravedlnosti udělal velké vysvobození. Porazil zlo nečekanou zbraní. Jako David Goliáše. Ten (=Goliáš) se naparoval svým mečem, štítem a kopím. A Davidovi stačil jeden malý kamínek. Jeden malý kamínek! Utěšuje nás vědět, že nakonec nade vším zvítězí láska. Zlu se to nemusí líbit. Nemusí s tím souhlasit. Ale to je asi tak jediné, co s tím může dělat. :-)