Prozíravost pana správce

25. během roku C

Am 8, 4-7/ Ž 113/ 1 Tm 2, 1-7/ L 16, 1-13

Podobenství o nepoctivém správci nikterak nechválí nepoctivost, natož aby k ní dokonce nabádalo. Navazující Ježíšova řeč je v tomto smyslu jasná. Kdo je nevěrný v malé věci, bude nevěrný i ve velkém. A obráceně. Jestli by to měla být chvála něčeho, pak prozíravosti.

Zameditujme si trochu na téma prozíravosti. "Synové světa jsou vůči sobě prozíravější (φρονιμώτεροι) než synové světla." Co se tím přesně myslí? Významové pole příslušného slova je dost široké: mínit; myslet na co; usuzovat; myslet si co, o kom; smýšlet; uvažovat; mít na mysli; usilovat, o co; být zaměřen, na co. Odpověď bychom měli najít v motivech jednání toho nepoctivého správce. Co to dělá? Proč?

Motivy jednání toho nepoctivého správce. "Co se mnou bude?" "Měl bych něco udělat, abych si i za těchto podmínek zajistil dobrou budoucnost." "Aspoň se o to nějak pokusím."

Myslet na budoucnost. Že vůbec tady nějaká budoucnost je. Že máme zodpovědnost vůči budoucím generacím. Což je mimochodem velmi aktuální předvolební téma. Abychom teď sobecky "neprožrali" to, co by mělo být pro ně. I takové nebezpečí může nezodpovědná volba přinést. A letos je bohužel dost reálné.

A pak je tu také budoucnost absolutní, kterou nazývá po židovském způsobu království Boží (nebeské). A také vůči ní máme zodpovědnost. Žijeme jako ti, kdo myslí na Boží království jako na svou budoucnost?

"Synové světa myslí víc na svou budoucnost než synové světla." Je to pravda? Co myslíte vy? Co vy? Jak nám tato Ježíšova věta může pomoci?

Téma hospodaření, účtů, dluhů a pohledávek, účetních knih bývá už od sz dob obrazem soudu. Všichni jsme něco dostali a nějak s tím hospodaříme. U každého se jednou všechno podtrhne, sečte a provede se zúčtování. To je mimochodem ono Danielovo "mené, tekel, ufarsin" (Da 5, 25). Jakpak tato uzávěrka nakonec dopadne?

A pak tam máme majetek doslovně. "Sluha nemůže sloužit dvěma pánům." Dřív nebo později se bude muset rozhodnout, komu- čemu dá přednost. Co to bude? Následování Ježíše nejde dohromady s oddaností majetku. Nejde o to nemít. To je v tomto světě nemožné. Ale když mít, tak JAK mít? Jestli věci užívám anebo jim sloužím – otročím. Jestli žiju anebo živořím. Nakolik se můžu rozhodnout. Jsem-li svobodný anebo spoutaný třeba tím, co mám.

Také jsme slyšeli krásná slova: "Bůh chce, aby všichni poznali pravdu a byli spaseni." A "člověk Kristus Ježíš dal sebe sama jako výkupné a svědectví v určený čas." Rozhodujeme se. Pořád. Nějak hospodaříme se svým životem. Může se stát, že to nezvládneme a proděláme. I kdyby se to snad stalo, pořád smíme vědět, že Boží zájem o člověka a jeho láska k člověku je mocnější, než všechna naše selhání, ztroskotání a podobné pohromy. Toto vědění osvobozuje k modlitbám a správnému jednání bez strachů a křečí. Ale taky ukazuje, že to nejlepší, co se svým životem můžeme udělat, je učit se žít pro druhé. Protože, jak si snad pamatujete :-): "Tvář druhého nejlépe vyjevuje nárok Boží." A tento nárok se v rámci Božích paradoxů stává hlavně darem. Věčným a šťastným setkáním s živým a skutečným Bohem.