Předvelikonoční pokání

Středa Svatého týdne

Jr 11, 19-23.12,14-17/ Ž 70/ Žd 12, 1-3/ J 13, 21-32

Texty vybrány z Ekumenického lekcionáře (RCL) pro středu Svatého týdne. S jednou výjimkou. První čtení,stejné jako na Květnou neděli, jsem nahradil 2 úryvky z Jeremjáše.

Opakující se téma: utrpení Božího spravedlivého v různých podobách.

Přítomnost Boha a jeho Slova mezi námi přináší světlo. Někdo to však znamená zjevení nevíry, zla, vzpoury, která se nezastaví ani před fyzickou likvidací.

Ale na všechno se můžeme dívat z různých východisek. Tam, kde se odhaluje lidská zloba, tam se ještě víc odhaluje dobrota Boží. Kde se rozmohl hřích, tam se ještě víc rozhojnila milost (viz Ř 5, 20). Nikdo a nic v celém tvorstvu nemůže Bohu zabránit milovat nás.

A ten spravedlivý Boží? Není lhostejný k nespravedlnosti. (viz Jr, Ž). Nesmazává rozdíly mezi dobrem a zlem. Volá po spravedlnosti. Vypadá to, že jeho touha po spravedlnosti je v dějinách lidstva odsouzena k nezdaru, ale on přesto spoléhá na Boha. U něho nakonec dojde spravedlnosti.

Také jsme slyšeli krátké čtení z Listu Hebrejům (Židům). Obklopeni oblakem svědků. Autor i jeho čtenáři si tu představovali všechny ty starozákonní postavy: praotcové s pramatkami, Noe, Abel, Mojžíš, Jozue, soudcové, proroci… Doporučuji podívat se občas i na ty bezejmenné a takzvaně nevýznamné. Ti všichni tvoří ten oblak. Všechno to jsou lidé, kteří se vydali na Boží cestu. Nebyli bezchybní, ale o to tu ani nejde. Ti všichni se vydali na cestu a došli do cíle.

Hlavním motivem Listu Hebrejům je únava křesťanů. Když vyprchá úvodní nadšení a my si začneme myslet, třeba že to, co děláme, je sice správné, ale nemá to moc smysl. A třeba taky máme pocit, že problémy a nepochopení, které si člověk svým křesťanství přivodí, nestojí za to, a my prostě chceme mít pokoj. List Židům všem unaveným křesťanům prostě říká: "Proberte se. Nespěte na vavřínech. Ještě nejste u cíle. Dojděte. Třeba úplně vyčerpaní. Ale dojděte. Podívejte na Ježíše, čím si musel projít on. A podívejte na všechny ty další. A došli."

Evangelium tentokrát mluví o zradě. Ta nepřišla někde zvenku, ale zevnitř. Od těch nejbližších. To jsou v Bibli ti, se kterým jíme u jednoho stolu. Pro přesnost: zrada je v originále paradósei (paradidómi), což je také předat, vydat anebo taky tradovat. Jeden z učedníků vydal Ježíše tehdejším autoritám. Ale před tím Otec vydal Syna. A Syn dobrovolně vydal sebe sama.

Aniž bychom tuto zradu bagatelizovali, i tady se na to můžeme podívat z různých stran. Tato strašná zrada (ať už byla z jakýchkoli pohnutek) se stane zjevením ještě větší slávy Boží. Proto i tím paradoxně může být oslaven Bůh a Syn.

Možná ještě něco maličko k našemu pokání: Hlavní výzva je "hledět na Ježíše".

Přemýšlejme: Čím vším on si (taky kvůli nám) prošel.

Jak je dnes přítomen v našem životě. V našich zápasech a únavách. Dívá se na nás. Nikoli mravokárně, ale s láskou…

A když my se tak podíváme na něj a on na nás..., co všechno se začne dít?