Potkat bližního...

15. BĚHEM ROKU C
Dt 30, 9-14/ Ž 25, 1-10/ Ko 1, 1-14/ L 10, 25-37

První čtení působilo tak hezky. Hospodin dá nadbytek všeho. Hospodin bude žehnat. Bude to hezké a radostné. To potřebujeme slyšet. Ale kdybychom si připomenuli i souvislosti, bylo by to ještě hezčí. Posuďte sami. Izrael brzy vstoupí do Zaslíbené země. A všechno bude hezké. Ale je také možné, že ve své zemi sejdou z dobré cesty a všechno to ztratí. Skončí ve vyhnanství. Rozptýleni mezi národy a říšemi. Ale i tehdy nebo právě tehdy Hospodin změní jejich úděl. Slovy "změnit úděl" se ve Starém zákoně vyjadřuje spásu. Hospodin je nenechá ztracené a rozptýlené. I kdyby skončili v tom nejzazším zapadákově, on je najde a shromáždí a přivede zpátky. A bude jim žehnat… A dá jim hojný život. A dál jsme to už slyšeli.

Vyhnanství Božího lidu je strašná věc, ale i odtud je možné se vrátit. Právě až se ocitne na dně, bude otevřený znovu hledat Boha. Protože o to jde, aby člověk byl jedno ucho, pokud jde o Boží věci. Tady máme ten největší zázrak. To může přijít jen od Boha, že on změní srdce svých lidí… že si oni uvědomí, co ztratili, když Boha opustili. A když Bůh změní srdce, exil končí. Zaslíbená země se otevře. Protože "podstata Zaslíbené země" je mít srdce pro Boha."

To souzní se slovy dnešní epištoly. Třeba s: "On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů."

Mojžíš toto přebývání v Zemí v dnešním čtení vyjadřuje také slovy: SLYŠET a STŘEŽIT to, co Hospodin říká, z celého srdce a celé duše a síly. A co Hospodin říká? Mnohá slova a myšlenky. Která jsou nejdůležitější?

A jsme u evangelního čtení:"Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?"

"Proč se ptáš? Vždyť to znáš. Jak to tam má Mojžíš?"

"Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, jediný. Budeš milovat Hospodina celý svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou a budeš milovat svého bližního jako sebe sama."

"No, vidíš, že to víš."

Zbývá jen uskutečňovat to, co víme. Věčný život to je velké tajemství. Co my bychom o něm mohli říct? Všechna slova, všechny myšlenky a představy jsou tak slaboučké. Ale cesta není zas tak složitá. Stačí když budeme pamatovat na lásku Boží. Na to, že Bůh miluje všechny. Protože on je láska. A že my máme jeho lásku opětovat. To stačí. Tato cesta je taková lidská. Blízká. Není to nic složitého. Nemusíme to složitě dobývat někde na druhém konci světa anebo nahoře na nebi nebo někde v hlubinách. Najdeme to tady na zemi. U sebe. Ve svém srdci. Jenže my všude možně bloumáme a hledáme… na druhém konci světa a nahoře nad námi a kdoví kde jinde. Kdy se přestaneme toulat všude možně a podíváme se na to, co Bůh vložil do našeho srdce?

Avšak my máme tendenci to komplikovat. To jsme celí my! Myslíme na extrémní situace s extrémními nároky. Anebo si ptáme, kde to má hranice. Nějaké hranice to přece mít musí! Ale kdepak!

Jediná hranice je naše slabost. Ale tím se nemusíme trápit. Co jsme pochopili, to dělejme. Netrapme se tím, co nemůžeme. Začněme tím, co můžeme. Podíváme se kolem sebe a uvidíme… druhého člověka jako svého bližního. Tvář druhého je veliké tajemství.