Pod Boží vládou...

Protože v podcastu nemám nic ke čtení z 1. Listu Korintským, tak to aspoň trochu "napravím". Sv. Pavel stále vychází z toho, jak se ti korintští "křesťanové" dělili na "Petrovce", na "Apollovce", pár na "Pavlovce" a někteří dokonce na "Kristovce". V dnešním úryvku k tomu píše: Pořád myslíte "podle těla". To je něco jako "povrchně", "vnějškově". I když jste uvěřili v Krista, pořád patříte světu. Jste jako malé děti - duchovní mimina. Nerozumíte Božím "věcem". Nechápete, "o čem to evangelium vlastně je". Nechápete, jak to je s evangeliem a jeho zprostředkovateli. Apollo. To byl skvělý řečník. Pavel. Ten se asi neprojevoval tak "zářivě". A spousta dalších, kteří třeba nezáří ani trochu. Každý z nich se podílí na tomto "podniku". Ale žádnému z nich tento podnik nepatří. Ten je jedině Boží.

A vy jste pole nebo stavba. Boží, pochopitelně. Bůh na vás pracuje. Ještě nejste hotoví. Jste "rozpracovaní". ("Work in progress.")

Jsou to obrazy. Podobenství. Pár z mnoha dalších. (Bylo by zajímavé někdy udělat takovou anketu, ve kterém z těch obrazů a podobenství církve se nejvíc "poznáváme". Na tom by se ukázalo, jak se sami v tomto čase jako církev - církevní obec vidíme.)

Síla nebo to "cosi", co z nás dělá takové pole, na kterém roste a zraje Boží úroda. Nebo to, co z nás dělá rozestavěnou stavbu (možná zdobný chrám, možná funkcionalistický přístřešek pro unavené poutníky, případně špitál pro ty, co padli a ochořeli). Ve všech těch případech je tou silou Slovo. Boží mluvení k lidem a ostatním tvorům. Díky Slovu se něco dobrého děje mezi Bohem a naším světem. Bůh mluví a my odpovídáme. Něco nového, dobrého, krásného a pravdivého se rodí. Boží slovo je mocné, ale děje se obyčejně.

Zprostředkovávají ho nejen talentovaní řečníci, ale i ti obyčejní - netalentovaní. Tolik :-) Každý, kdo věrohodně oznamuje: "Bůh tě - vás má rád. Bůh má pro tebe -vás něco velkého a krásného. Chop se toho... Můžeš. Neboj se. Dokážeš to." Každý, kdo to říká opravdově; každý, kdo to nehraje; zprostředkovává tuto sílu.

Vždycky budou pochopitelně "zářící" kazatelé. Jako byl třeba: Jan Zlatoústý, Řehoř, Bernard, Jan Hus... a mnozí další. Vedle nich taky úplně obyčejní. "Nezářící". Těch bylo a je mnohem víc. A Boží dílo jde dopředu díky jim všem.

V evangelním čtení pokračujeme v Ježíšovu vyučování na hoře v Galileji. Svým mluvením Ježíš

zprostředkovává spravedlnost; to, "jak to chodí v nebeském království". Na třech příkladech: zabití, cizoložství, křivá přísaha. Připomene, co o tom učili "rabíni předchozích generací". Pak          k tomu dodává to své: "Já však vám pravím..." (ř. egó de legó hymin) . To není polemika s dřívějšími vykladači. Nic takového! Je to poměrně obvyklá formule v rabínském vyučování (hebr. v'aní ómer lachem). Berme to ve smyslu: "Ocitoval jsem druhé a teď připojuji, co si o tom myslím."

Ježíš na těchto několika příkladech ukazuje, "jak jsou Tóra a Proroci interpretováni v království nebeském". Neukládá tím nové, další, lepší břemeno - příkazy a zákazy, nýbrž zve nás podívat se na otázky etiky, mezilidského soužití a náboženství z úplně nové perspektivy. Nejde o to, co se smí či nesmí, nýbrž o to, co určité jednání dělá s druhými lidmi a nakonec i s námi samými. Setkal jsem - už si přesně nepamatuji u koho a kde. Ale určitě to bylo "vlevo dole". Ne, to ne! :-) Ale mohl by to být Louis Evely. Rozsudek nad námi bude vynesen nikoli podle toho, co jsme dělali - nedělali my sami, ale, co dělali - nedělali lidé, kteří nám byli nablízku. Co jsme to kolem sebe šířili. Jaký signál jsme to vysílali. Jakou atmosféru jsme utvářeli. Myslím, že na tom hodně je. Chcete-li, přemýšlejte o tom. To by tedy byla taková "odbočka" na téma kritéria soudu.

A teď už zpátky k hlavní linii. Ježíš svým výkladem ukazuje posluchačům něco ve smyslu: "Jestliže začneš myslet a zachováš se tak, jak tě učím, zpřítomníš (aspoň chvilku) bližním i sám sobě Království. Tam se lidé na sebe dívají nově, s opravdovou úctou a láskou... bez chtivosti, bez odsuzování, bez povyšování se, bez pohrdání a nenávisti a výsměchu. Nikoho tam nenapadne druhého využívat či "nedej Bože" zneužívat." Učte se dívat na věci z této perspektivy a takto přemýšlet a řešit různá morální dilemata. "Toto je "to Království", o kterém pořád mluvím a do kterého vás zvu! No, řekněte: Není to nádhera?"