Perspektiva víry…

Velký pátek

Iz 52, 13-53,12/ Ž 22/ J 18, 1-19, 42

Připomínáme si kříž z perspektivy víry. Víra jde pod povrch, k jádru věcí. Pro víru je kříž zdrojem všeho dobrého, pravého života od Boha.

Bůh tím sleduje velké dobro. Pašije není tragédie, nýbrž božské mystérium spásy. Když slyšíme, čteme ten příběh nebo posloucháme nějaké zhudebněné pašije, kromě estetického zážitku soucítíme s trpícím Kristem. Tak, jak toho jsme schopni. (Tedy velmi omezeně.) A zároveň žasneme nad Božím spásným plánem. Tak, jak jsme toho schopni. (Což je taky velmi omezeně :-) Ale to nevadí. I tak to má sílu.

V této souvislosti jsem si vzpomněl na dvě mozaiky – dvě vyobrazení kříže, které je možno vidět v Římě.

V bazilice San Clemente je kříž zpodobněn jako strom života. Vykvétají na něm bílé květy a kolem Ukřižovaného je spousta bílých holubů. A kolem a pod křížem taky najdete spokojené ovečky a zase ptáky s hnízdy a mláďaty. Kříž jako strom života. To je příklad pohledu víry. Nebagatelizuje tu bolest, ale vidí dál. Kříž je stromem života.

V Lateránské bazilice, "Matce všech kostelů", je kříž ztvárněn jinak. Jako prameniště, odkud vyvěrá pramen a dělí se do čtyř proudů. Jako pramen v zahradě Eden. Na mozaice z pramene právě pije párek statných jelenů. Asi podle Žalmu 42. A hned vedle nich dvě ovečky. To je taky pohled víry. Kříž jako prameniště osvěžujících vod. Pro všechny, pro jeleny, pro ptáky, prostě pro všechny. Kdo má žízeň, ať přijde a pije. A taky nám otvírá pohled do ztracené Zahrady, kam se jednou vrátíme.

Není samozřejmé dívat se na kříž a utrpení Kristovo pohledem víry. Bolest a umírání bude přitahovat naše myšlenky. Bude vyvolávat různé otázky. Odpovědi se zdají tak nedostatečné.

Zkusme se v tichosti dívat a nechat na sebe to nevyslovitelné působit a také prosit o dar tohoto pohledu víry.