Oheň a kladivo, sláma a obilí…

20. během roku C (14/8/2022)
Jr 23, 23-29/ Žd 11, 29-12, 2/ L 12, 49-57)

"Co je slámě do obilí? je výrok Hospodinův. Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu?" Těmito slovy končilo dnešní čtení z Jeremjáše. Pro lepší pochopení musím přiblížit souvislosti. Prorok nesděluje své nápady ani pocity, co ho napadne, nýbrž co slyší u Boha. Pravda, musí to "odít" do našich slov, vět a obrazů. Musí Boží impuls kreativně převést do pozemské řeči. Ale poselství samo je od Boha. Proto požíval prorok v Izraeli velkou autoritu. Vždyť jeho ústy mluví Hospodin. Teď si představte situaci, kdy se proroci neshodnou. Někdo třeba říká: "To je dobré. Nebojte se. Babylóňané odtáhnou s nepořízenou." A jiný říká: "Je to zlé, Babylóňané dobudou a zničí naše město a chrám. Vzdejme se jim." Přesně tak to bylo za Jeremjáše. Ten se ocitá v rozporu se všemi svými kolegy. Prorokuje něco jiného než oni. Úplně opačného. Mluví o dobytí města a o tom, že se mají dobrovolně vzdát. Je se svým proroctvím dočista sám. Skoro nikdo to nechce poslouchat. Ostatní dodávají odhodlání a posilují obránce města. Jak to je? Kdo říká slovo Boží a kdo ve jménu Božím jen to své? To nemusí být úmyslná lež. Může to být něco, čemu prorok sám věří, co jeho          - i posluchače - oslovuje. Takový silný vnitřní zážitek! Třeba i sen. Bůh přece někdy mluví skrze sny! A přece to nemusí být od Boha. Jak to rozlišíme? I když existují určitá kritéria, nemusíme to poznat vůbec. Síla a kvalita prožitku nestačí. Neplatí tu žádná univerzální pravidla. Slovo někdy "pohladí" po duši jako déšť. Jindy pálí jako oheň nebo mlátí jako kladivo do skály. Někdy je tak příjemné a někdy tak nepříjemné! Někdy uklidní a jindy zase znepokojí.

Vždycky záleží na kontextu: na souvislosti s dějinnou i s naší osobní situací. Záleží na situaci. Co se to kolem nás děje a co v tom teď děláme my? Nemůžeme v tom být povrchní. Musíme rozlišovat, což se jinými slovy řekne: být kritičtí. Dávat si zvlášť pozor na pochopení, která se nám líbí                  a vyhovují nám. Představovat si, že slovo může mít jiný význam, než jak mu rozumíme my. Protože je to "propast a hlubina ducha"... (Jan od Kříže). My nemáme kolem sebe většinou proroky, ale úplně stejně nakládáme i se slovem Písma. Slovo má víc významů, než vnímáme. Který je ten správný? Pro nás? V naší situaci? Kdo to pozná? Bůh se nikdy nemýlí v tom, co říká. Ale my se můžeme mýlit ve způsobu, jak tomu rozumíme (více viz např. sv. Jan od Kříže Výstup na horu Karmel II, 18,9. a zvl. 19.)

Taky jsem hodně přemýšlel o tom, co znamená "Bůh zblízka" a "Bůh zdaleka". Ve studii jednoho německého starozákoníka (Hans- Joachim Kraus Prophetie in der Krisis) jsem našel vysvětlení. "Bůh zblízka" je Bůh entuziastických zážitků. Vyvolává dojem, že je blízko a projevuje se. Poskytuje vize a sny Jeremjášovým konkurentům. "Bůh zdaleka" představuje opak. Jako by se vzdálil. Nedostupný. Mlčící. Skrytý, který zná i to nejskrytější. Včetně zákoutí niter proroků a všech lidí.

Líbivá a povzbuzují slova Jeremjášových konkurentů se nakonec ukážou jako prázdná sláma. Hospodinovo slovo představuje proti nim poctivé obilí. Hospodinovo slovo se ukáže jako hořící oheň. Sláma v něm prostě shoří. Anebo je to slovo jako kladivo tříštící skálu. Je silou měnící dějiny        i srdce lidí. Když ne hned, tak později - třeba až po staletích, ale určitě. Boží Slovo to mezi našimi slovy nemá jednoduché, ale nakonec se prosadí. Přes všechnu nepřízeň nakonec vydá plody. A ty budou stát za to!?

A ještě něco málo ke čtení z Listu Židům. Minule jsme slyšeli něco jako: Věřit znamená žít pro budoucnost, kterou připravuje Bůh. Počítat s tím, co tu zatím není; vidět to, co zatím není vidět.

Dnes to máme ilustrované na různých biblických postavách: Izraelci na útěku z Egypta, nevěstka Rachab, Gedeón, silák Šimšón (= Sluníčko), Jiftách, David, Šmuel, Izajáš a všichni další. Nejsou bez chyb. O to ani nejde, ale projevuje se v nich víra. A to rozmanitě. Tak, jako jsme rozmanití my, tak      i víra je rozmanitá. Podívejte se na ně, jak jsou různí. Není jedna šablona víry. Spíš nekonečná pestrost.

Věřit neznamená utéct ze světa ani strčit hlavu do písku před jeho problémy a bolestmi. Naopak být tam, kde se vede zápas o pravdivé lidství, a přitom "vidět za obzor", žít a třeba i umírat před přicházejícím Královstvím.

Čím mohu přispět já - můžeme přispět my k pestrosti víry? Co to znamená věřit dnes - v době války na Ukrajině, energetické, ekologické a ekonomické krize; rostoucí inflace, drahoty                      a chudoby? Co to znamená pro nás dnes věřit?