Odcházím a přicházím...

6. velikonoční C "Rogate" Prosebná, křížová

Sk 16, 9-15/ Ž 67/ Zj 21, 10.22-22,5/ J 14, 23-29

Opět zazněl kousek z Ježíšovy "řeči na rozloučenou". Smyslem této řeči je připravit na novou situaci a dát útěchu. Pán odejde a zase přijde. Nově.

Toto "odejde" je víceznačné. Bude uvězněn. Umře. Vzkříšením odejde do nového života a do Otcovy slávy.

I jeho "přijde" bude víceznačné. Přijde ve vzkříšení. V niterné zkušenosti víry, pokoje a nebeské útěchy Ducha, v připomenutí jeho slova. Přijde a zůstane jinak.

Zůstanou sami, a přece nebudou opuštěni. I když by se tak cítit mohli. Protože to o čem se tu mluví, je hlubší než svět našich pocitů.

Jeho odchod dokonce ještě přinese užitek. O tom Ježíš mluví v dnešním evangeliu.

- Přijdeme k němu s Otcem a učiní si u něho příbytek. Předchází tomu dialog s apoštolem Judou. Proč se Ježíš dá poznat jen učedníkům a ne světu? Ta otázka dává smysl. Proč je to tak? Copak Bůh nemiluje svět!? Ježíš odpovídá slovem o Božím příbytku v těch, kdo ho milují. Na tomto základě musíme hodně přemýšlet o tom, proč jen tam, kde je láska k Ježíši, a co to skutečně znamená milovat Ježíše. Ale také si můžeme říct: Láska k Ježíšovi stačí. Tak se budu držet Ježíše a pořád si opakovat jeho slovo a jeho cestu.

- Poznáte útěchu od Boha. Přijde Utěšitel. Paraklét. To je takové zvláštní slovo. Původně řecké a pak se dostalo do aramejštiny. Znamená něco jako "přivolaný", něco jako obhájce při soudu. Však některé latinské překlady pro něj používají ekvivalent "advocatus". V každodenních rozhodováních a zkouškách naší víry i v těch velkých výzvách, co přijdou jen párkrát za život, poznají, že nejsou sami.

- On připomene to, co Ježíš říkal. Díky němu si v pravou chvíli vzpomeneme. Už takové rozpomenutí se může přinést radost, dodat novou sílu a odvahu nebo aspoň vytrvalost na obtížné cestě.

- Svůj pokoj vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Biblický "pokoj" šalóm znamená víc než jen klid. Je to stav, kdy je všechno naplněno, uceleno, dokonalou harmonii a integritu.

Co znamená "Ne, jako dává svět"? Je to pokoj uvnitř, uvnitř nepokojů, nejistot, nedokonalostí, pokoj na cestě, uprostřed nehotovosti. Není to jako tehdejší "pax romana" římský mír zajištěný mocí římské říše a jejími vojsky. Je to úplně jiný pokoj. Je to pokoj, který se neshoduje s běžnou představou.

- Odcházím a zase přijdu. Kdybyste mne milovali, radovali byste se, že jdu k Otci… (nereálná podmínková věta). Má to být útěcha, ale zní to útěšně? Spíš to vnímáme jako problém. Říká tím snad, že ho nemilují, proto jsou smutní…? Nebo naopak? Není jejich smutek přirozenou reakcí na jeho řeči o odchodu? Je vůbec takový smutek špatný? Co s tím? Tento výrok dává smysl v perspektivě vzkříšení. Až se učedníci setkají se Vzkříšeným Pánem, tehdy poznají tuto radost. Teď je čeká teprve drsná zkušenost Ježíšovy smrti. Ale Ježíš jim to říká předem. Teprve až se to stane, budou moct věřit a milovat Ježíše tak, jak se tu mluví. Milovat tu prý znamená správné pochopení Ježíšovy totožnosti a poslání. K tomu patří také porozumění významu Ježíšovy smrti. Toto se otvírá teprve z perspektivy vzkříšení.

Vzkříšení uvedlo všechno zase do pohybu. Je to nový nárok. Musíme se adaptovat na to nové. Ale je to taky radost a pokoj. Pomáhejme si navzájem, abychom žili v této radosti a v tomto pokoji.