O lidech, vrabcích a evangeliu…
12. během roku A
Jr 20, 10-13/ Ž 69, 8-11 (12-16) 17-19/ Ř 6, 1b-11/ Mt 10, 24-39
Máte rádi vrabečky? Já moc. Vždycky mě potěší a zvednou náladu. Bůh se stará i o ty malé štěbetající nenápadné roštáčky. Je to jen trocha kostiček, svalů a peříček. Pro Boha jsou i oni důležití. Bůh se totiž stará o všechny. Nikdo mu není příliš malý a bezvýznamný. Jak pak by se nestaral taky o nás?! "Máte větší cenu než mnoho vrabců," říká Ježíš učedníkům. Větší cenu než mnoho vrabců. To je krásné a přitom taky pokorné ohodnocení učedníků. Jsme víc než kupa vrabců. Ale pořád s nimi máme hodně společného. Bůh ví. Bůh se dívá s něžnou pozorností. Bůh ví o každém našem vlásku, o každém chloupku, o každé buňce… hodné i zlobivé. Ví o všem i o všech. O těch úplně nejmenších maličkostech. Proto se můžeme nebát. To neznamená, že by se nám nemohly stát zlé věci. To znamená, že ve všech věcech je s námi tajemně Bůh. To obsahuje nárok i útěchu.
Učedníci jsou vysláni do světa. Zatím jen do okolních městeček a vesnic. Ale pro začátek to bohatě stačí. Někdo jejich poselství přijme. Někdo je bude ignorovat. Někdo bude přátelský. Jiný nepřátelský. A někdo je bude chtít umlčet. Tak to prostě je. "Nelekejte se toho. Nenechte se tím zmást. Prostě říkejte slovo." To znamená evangelium o tom, že přichází Boží vláda. Že nám bude dána spravedlnost, pravda a láska. Že všechno má smysl. I to, co se nám zatím zdá nesmyslné a absurdní. Že žít pro druhé, má budoucnost. Že největší silou ve světě lidí je vydávající se láska. Toto Slovo vychází od Boha a patří všem lidem. Každé lidské srdce někde v hloubce mu rozumí a přijímá ho. To nejhlubší v nás s tímto poselstvím rezonuje. Evangelium není nic cizího. Naopak!
Evangelium má být zvěstováno nebo svědčeno činem, životem, vztahy, způsobem a obsahem komunikace. Přirozeně, normálně… Nehrajeme to jako "roli ve hře". Máme v tom být my přirozeně, takoví, jací jsme. Sv. František posílal své bratry kázat na tržiště toskánských městeček. A na cestu prý jim říkal něco jako: "Kažte evangelium. A bude-li to nutné, tak i slovy." Aby lidé v setkání s učedníky poznali, že nebeské království opravdu existuje a je tady... velmi blízko.
Evangelium se nedá umlčet. Vždycky si najde nějakou cestičku ven. I když se zdá tak slabé, nenechte se mýlit, je to nezmar. Vždycky se najde někdo, koho uchvátí, a kdo bude ochotný pro ně riskovat. Všechno.
Všechno to o učednících, evangeliu, vrabcích se týká nás. Ta zpráva i úkol šířit ji. Jsme součástí téhož příběhu. Nemusíme dokázat veliké věci. Nechce se po nás víc, než dokázal Ježíš. Dokonce ani ne tolik, jako dokázal Ježíš. Bude stačit, když se mu aspoň trošku přiblížíme. Ale abychom to opravdu zkusili a pořád zkoušeli!
Ještě něco k tomu nároku. Evangelium, nebeské království je hezké, ale nesmírně náročné. "Bere všechno". Všechno nebo nic. Anebo taky "všechno i nic" ("Nada y todo" sv. Jan od Kříže). Kdo na ně nevsadí všechno, nemůže mu správně porozumět. Kdo je opatrný vůči němu, nemůže poznat jeho velikost, krásu a hlavně osvobozující sílu. Kdo nedá všechno, pořád zůstane trčet někde na půli cesty. Jednou nohou tam a druhou pořád venku. Polovičatý nebo částečný postoj je s ním prostě neslučitelný. Ono: "Není mne hoden" znamená něco jako: "To se ke království nehodí." Nehledejme v tom odsouzení, ale pouhé konstatování. Bůh k nám také není polovičatý. Bere všechno, protože taky dává všechno. To se potřebujeme učit. "Dávat vše, co Bůh bere, a brát vše, co Bůh dává," (Jan Heller). Protože o to jde i v našem životě. K tomu rosteme a zrajeme. O to jde i v naší službě. Všichni totiž sloužíme evangeliu. Nejen faráři a farářky. Ale každý pokřtěný.
O tom, co to je "být pokřtěný", jsme dnes slyšeli ve druhém čtení. Neznamená to jen, že byl na nás vykonán nějaký obřad. Byli jsme přesazeni do úplně jiného celku. Jsme to pořád my, ale stali jsme se "součástí" Krista. Na začátku možná nepozorujeme žádný rozdíl, ale postupem času to bude zřejmější. Důležitější je, abychom si toto své přesazení do Krista uvědomovali, přijímali a žili s ním v souladu. To vyžaduje nejen naše přitakání ale taky aktivní spoluúčast nebo taky, jak se dnes říká "součinnost". "Počítejte s tím, že jste umřeli hříchu, abyste mohli žít Kristu. Tak mu skutečně hleďte žít." Něco takového chce sv. Pavel sdělit křesťanům v Římě. A nejen v Římě. I v Ku-římě :-) a všude jinde.
Pane, daruj nám nové poznání evangelia, aby nás osvobodilo z našich zajetí; abychom dokázali dávat ti, co bereš, a přijímat, co dáváš; abychom evangelium přinášeli lidem, se kterými se potkáváme. Pro Ježíše Krista. Amen.