Nic než láska...

5. velikonoční C

Sk 11, 1-18/ Ž 148/ Zj 21, 1-6/ J 13, 31-35

Zazněl malý kousek z tzv. "řeči na rozloučenou". Což je taková specialita, kterou najdete jen u Jana. Ježíš po poslední večeři krátce před zatčením naposledy mluví k učedníkům.

Zde nabízím pár myšlenek.

Teď. Po večeři. Jidáš odešel do noci... zradit Ježíše. Ale to kromě Ježíše nikdo netuší. "Začalo to."

Nyní je oslaven Syn člověka. Ne, později ani brzo, ale teď.

Oslaven v Janovu evangeliu znamená: Ukáže se, kde je Bůh. To budeme překvapeni. Taky: Ukáže se Boží moc. V čem spočívá? A to budeme taky překvapeni.

Nejzřetelněji se tak totiž stane "v obyčejném životě" galilejského učitele. A úplně nejvíc, až bude zatčen, odsouzen a popraven.

Tato Boží moc, která se ukázala na Ježíšovi v posledních hodinách jeho pozemského života, spočívá v lásce.

Brzo se ukáže, jaký je Bůh. Lze v tom vidět i náznak blízkého vzkříšení. V něm (= ve vzkříšení) se Bůh k Ježíšovi přizná. Ježíš ani v nejtěžší chvíli nebude rezignovat na Boha. I když to ostatní budou považovat za nesmyslné a bláznivé, on bude na Boha dál spoléhat. Boha totiž nemáme jen pro dobré chvíle, ale i navzdory těm zlým. A Bůh se k Ježíšovi nakonec přizná. Tím si je Ježíš naprosto jist. Přizná se k němu brzo – teď.

Kříž i vzkříšení a oslavení nejsou daleko. Naopak. V mnoha ohledech. Navzájem. Jsou to jakoby dvě strany téže mince. "Pustit se bezpodmínečně do Boží náruče" (L. Armbruster). "Do tvých rukou kladu svého ducha" (srov. Ž 31, 6). "Můj život patří tobě, nalož s ním, jak se ti líbí, Bože. Máš mou plnou důvěru." Když se pustíme do Boží náruče, on z toho udělá vzkříšení. Být vzkříšený znamená žít navěky z Boha. Na věky patřit Bohu.

A to je blízko. Pro učedníky ve večeřadle v nejbližších hodinách. Ukáže se, že Bůh je láska. Vždycky, za všech okolností. Tato láska nezná hranice. Vždycky – ať se děje cokoli – je stejná. Ničím se nedá vyprovokovat. Vždycky jen miluje. Bůh nemůže než milovat, (sv. Izák z Ninive). Nikdy se nestane nepřítelem. "Nikdo a nic ze mě neudělá vašeho nepřítele," říká Bůh (Tomáš Halík).

My jsme tu taky ve večeřadle. Tady taky působí Pán. Tak věříme. Jeho Duch bere náš chléb a náš kalich s vínem – a taky i nás – a dělá z nás nové stvoření. Pozná se to podle vzájemné lásky. Nic jiného Ježíš nežádá. To je jeho nové přikázání. Abychom drželi při sobě, pomáhali si navzájem. Láska v Bibli znamená čin. Pomoc, úsměv, rozumějící pohled, neodsuzování…

V čem je nové? Již se stalo se…. Už to není jen ideál, ale teď se to děje. Blízko. Stává se skutečností v našich společných dějinách.

Mistr odchází. Neopouští učedníky. Nelze jít za ním, kde je on. Zatím. Ale zmocňuje je ke stejné lásce. V jejich lásce bude v tomto světě dál přítomná jeho láska. Nevadí, že tato jejich láska není tak dokonalá jako ta jeho. S láskou je to tak nějak jako se světlem. Kde je, byť maličké, tam už není tma.