Něžné mateřské hýčkání...

Oproti podcastové nahrávce, kterou si můžete poslechnout, bych se dnes věnoval hlavně prvnímu čtení z Izajáše. Když jsem zpracovával onu nahrávku, tak jsem to celé pochopitelně poslouchal znovu. A uvědomil jsem si, jaká síla a krása spočívá v těch několika verších. (Jak mi to mohlo napoprvé uniknout!?) Potěšme se jimi. Pravda, kdybychom četli, co po těchto útěšných verších pokračuje, našli bychom těžká slova o soudu proti nepřátelům Jeruzaléma.

Ale zpět k našim veršům: Ujasněme si, kdo je kdo. A kde bychom se tam mohli najít my. Tak jsou tam 1) dávní adresáti - posluchači (pak taky my); 2) dcera jeruzalémská. Jeruzalém není jen místo na mapě. Představuje symbol. Symbolizuje soužití Boha s jeho lidem. Chcete-li: celý Boží lid; naše společné soužití s Bohem a 3) Hospodin. On mluví. On to všechno iniciuje.

Podívejme se víc na ty "dávné adresáty - posluchače". Představme si navrátilce z babylonského zajetí. Jsou doma. Ale jak to tam vypadá!? Sláva Jeruzaléma je pryč. Snažili se, avšak prvotní nadšení pominulo. Obnova nějak vázne. V různých obdobách to určitě každý známe. Začali jsme něco nového, něco jinak, něco dobrého. Vykročili jsme ze stereotypů... ale protože to trvá déle, než se změna projeví, nadšení postupně pominulo. A my se ptáme: "Má to vůbec smysl? Může se něco změnit? Dokážeme obnovit vůbec někdy ten zpustošený Jeruzalém? Dokážeme napravit škody, které jsme napáchali?!" A je to. Taková pořádná duchovní krize - únava, skleslost. Nazvěme to, jak chceme. Ale naštěstí je tu Bůh. On do toho pocitu únavy (a jak všelijak to ještě nazvat?) vstupuje. Zasahuje. Ohlašuje radost. Co radost?! Potěšení! Vrcholné, bláhové potěšení a rozveselení! Jeho řeč to je záplava slov překypujícího potěšení, útěchy. Některé ta slova znějí v hebrejštině úžasně. Tedy Bůh říká: "Jste smutní? Budete se radovat. Já to způsobím. Takovou radost jste ještě nezažili. Doslova vás to zaplaví. Všechno to těžké z vás padne." - "Budete nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. Jako když někoho utěšuje maminka, tak nějak vás utěším." - "Právě v tom Jeruzalémě, který vám dělá tolik starostí." - "Nezdá se vám to? Nemůžete tomu uvěřit? Zdá se vám to příliš krásné, než aby to byla pravda? Nevadí. Stejně to udělám. Uvidíte.

Možná nás poněkud zarazí slova "o Hospodinově hrozném hněvu proti nepřátelům". My o Bohu

dokážeme mluvit jen v obrazech a přirovnáních. Hněv je jedno z nich. Bůh se nehněvá jako my lidé.

Bůh na nás nebyl naštvaný. Jeho jsme nemuseli usmiřovat. Ale naopak on musel usmiřovat nás se

sebou. Kristus nás svým křížem smířil s Bohem. Nás s Bohem!

Bůh miluje. On je láska. Je nesrovnatelně větší než kdokoli a cokoli. Říká se, že je "semper maior"  (=tedy "vždycky větší"). Jeho láska představuje obrovskou sílu. Jako veliký oheň, jako největší vichřice, jako bouře na moři... jako... a mohli bychom pokračovat. Kdo se staví proti Bohu, narazí, spálí se, bude smeten... Je strašné a asi nejstrašnější "srazit se s Bohem". Tomu říkáme "hněv".

Kristus nás přichází obrátit, aby nás Boží láska uzdravila a obnovila. Přesně jak je to v dnešním

proroctví. Abychom pocítili osvobozující, něžnou síla Hospodinovy lásky.

Dokonalého potěšení dojdeme asi až v nebeském Jeruzalémě. Ale začíná to už Ježíšovým ohlašováním Boží vlády. Pro nás je to možná zpočátku jen věta: "Přiblížilo se království Boží." "Bůh přichází, ale nemusíte před nikam utíkat, schovávat se. Naopak. On je dobrý, laskavý a jde mu o vaše dobro. Neděste se! Nechte se vykoupit." Boží království se přiblížilo. Ale za tím je přesně toto: "Jako když někoho utěšuje matka, tak vás potěším. - A Bůh setře každou slzu z tváře." Tento proces už začal a probíhá. Smíme z tohoto poselství žít. A dokonce se na něm smíme podílet. Víte, že slovo evangelium znamená dobrou zprávu. Původně to znamenalo taky "odměnu za dobrou zprávu". Smíme mít užitek z evangelia. A smíme ho šířit. Tím se naše radost zesiluje. Čím víc podílníků evangelia bude, tím větší radost. Proto máme prosit Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Ve světě, ve kterém žijeme, který je takový, jaký je, smíme očekávat radost, potěšení... I když pro

někoho to bude pořádný karambol. Smíme žít z naděje a útěchy, kterou poskytuje Kristus. S ním se

setkání s Bohem nemusíme bát. Naopak, můžeme se těšit.