Nejlepší modlitby

30. během roku C

Jr 14, 7-10. 19-22/ Ž 84, 1-8/ 2 Tm 4, 6-8. 16-18/ L 18, 9-14

Evangelium je zvláštní kniha. Jeho poselství nás někdy dokáže pobouřit. Jako třeba dnes.

Ti hodní; ti, co snaží poslouchat Boha; co nevynechají žádnou modlitbu a bohoslužbu, nejsou přijati. Zatímco ti druzí, kteří se nejenže nesnažili, ale dělali pravý opak, přijati jsou. A celníci a nevěstky předcházejí spravedlivé do Božího království. Nepřipadá vám to tak trochu nefér?

Ale přesně o to dnes šlo. Farizeus je ten, co se snaží. Celník je ten druhý.

Farizeus se umí modlit. Celník ani moc ne.

Farizeus je ten "správný věřící". Celník je taková ta "černá ovce".

A teď si představte, říká Ježíš: Bůh přijal toho celníka. Bohu se víc líbila ta "černá ovce". Farizeus na něho žádný extra dojem neudělal.

Proč? Že by se Bohu víc líbili ti, co zlobí? Anebo že by mu to všechno bylo jedno? Určitě ne :-)! Ale… ti, co jsou ti "vzorní věřící", snadno si začnou myslet, že jsou dobří, nějak lepší. "Co by si bez nás Pán Bůh počal!?" Tak začnou myslet na sebe, na to, jak jsou dobří a zbožní. Až začnou kroužit kolem sebe. A to je špatně. Myslí hlavně na sebe. Tak vypadá hřích. Že člověk je zakřiven do sebe… dokonce i do své zbožnosti.

Ti druzí, ti snáze poznají, že nemají být na co pyšní. Pokud předstupují před Boha (to je to nejdůležitější), tak spíš jako ti, co nic nemají. "Nic nemám, Bože. Nemám, čím se pochlubit. Nemám, co ti nabídnout. Nemám, na co být pyšný. Jsem spíš ostuda." Takovému Bůh evangelia řekne: "Nevadí. Protože říkáš pravdu. Nevadí, protože nehledíš na své dobré výkony, ale díváš se na mně. Hledáš mě. A tak dostaneš, koho hledáš."

Bůh nepotřebuje, abychom byli bezchybní a lepší než druzí. Jemu se líbí, když jsme sami sebou, když si uvědomujeme, že ho potřebujeme a hledáme. Pak naše modlitba vystoupá až do nebe.

"Modlitba pokorného proniká mraky a stoupá do nebe a dosáhne cíle." Tak nějak to vyjadřuje Sírachovec. "Pravá modlitba nestoupá z výšin našich ctností, ale z hlubin naší bídy." Říkají od dávných časů mniši.

Na Bohu je nejúžasnější asi to, jak moc on o nás stojí, jak moc ho zajímáme, jak moc v nás dokáže vidět to dobré, jak nás přijímá.

Ještě bych rád něco k prvnímu čtení. Bylo ze 14. kapitoly Jeremjáše. Lekcionář vynechává prostředek, verše 10-18. Zbude tak modlitba Izraele. Čtěte si to doma, jak uznáte za vhodné. I s verši 10-18 nebo bez nich. Zkuste tu modlitbu rozjímat. Je pozoruhodná a snad se dá říct i výjimečná. Zrodila se v krajní nouzi. Izrael dostihnou jeho hříchy a on si uvědomujeme svou bídu. Nemá nic. Jen svou hanbu. Potřebuje Boha. Hledá ho nikoli z nějaké blahosklonnosti. "Bez Boha bídně zahyneme." Je to s námi fakt zlý. Bezvýchodný. A Boha jsme uráželi. Podřezali jsme si jedinou větev pod sebou.

Vznikla by taková modlitba bez Babylónského zajetí?

I my smíme doufat, že podobné bezvýchodné a ztracené situace, kdy nám nezbude nic než naše hanba, mohou zrodit podobně cenné duchovní klenoty.