Náš Bůh je Láska…

Nejsvětější Trojice (12/6/2022)
Př 8, 1-3. 22-31/ Ř 1, 1-6/ J 16, 12-15

Slavíme Boží Trojici. Děláme to vlastně vždycky. Ale první neděli po Letnicích obzvlášť. Mluvit          o Trojici bývá velmi obtížné. Člověk se do toho snadno "zamotá". Proto prosím o shovívavost. Nechytejte mě za slovo. Nikdo nemůže Trojici vysvětlit. Je to tajemství. Říká nám, že Bůh je vždycky JINÝ... Vždycky větší... Vždycky spíš Hádanka nebo Otázka. Svými slovy můžeme někoho maximálně "přivést blíž" k hranici tohoto Tajemství, aby pohlédl do bezedné propasti lásky. "Řečtí otcové přirovnávají lidské setkání s Bohem k zážitku někoho, kdo jde v mlze přes hory. Spěchá a najednou zpozoruje, že je na hraně propasti, pod jeho nohama není pevná půda, ale jenom bezedná hloubka," (Kallistos Ware Cestou Ortodoxie). Jako když jdete v mlze přes hory, spěcháte a najednou zjistíte, že jste na hraně propasti... Nádherný obraz a výstižný! A zároveň budící oprávněný respekt!

Jak mluvit o Trojici? Mezi námi a Bohem by byla nepřekonatelná propast. Byla by, kdyby.... Kdyby... Kdyby se nám Bůh sám od sebe nedal poznat. Kdyby neoslovil praotce a Mojžíše a další proroky        a vrcholně pak apoštoly v člověku Ježíši z Nazareta a nakonec všechny křesťany v Duchu svatém. "Bůh se nám nejjasněji ukazuje v člověku Ježíši z Nazareta a v Duchu svatém." Co můžeme díky Ježíšovi o Bohu poznávat? Že v Bohu je jednota a současně rozmanitost, vztahy a komunikace. Prostě život. Boží jednota a rozmanitost je jednotou a rozmanitostí lásky.

Co nám k tomu mohou říct biblická čtení? Kam nás vedou? Na co ukazují?

Třeba to dnešní první z Přísloví. Mluví tu Paní Moudrost... Záhadná bytost. Není totožná                          s Hospodinem, ale je mu blízká. Hodně . A to od Počátku. Tím se v Bibli myslí "Začátek všech začátků". Ona zná tajemství samého stvoření nebe a země... Kdy z ničeho vzniklo všechno. Kdy se zrodil čas. Pro nás je to nepředstavitelný moment! Paní Moudrost byla u toho. Kdo je tato Paní Moudrost? Co to vypovídá o Bohu a o našem světě? Co nám to připomíná? Vzpomínáte? "Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo (nasměrováno tváří) k Bohu. To Slovo byl Bůh. Skrze něho všechno povstalo      a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí...," (J 1, 1-3) Nebo: "On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla - totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých - takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla      v něm přebývat," (Ko 1, 15-19). Nebo ještě: "V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání," (Ko 2, 3).

Paní Moudrost byla od Počátku potěšením Hospodina a jejím potěšením je také být s lidmi. Vypadá to jako by "nějak" spojovala Boha a svět lidí.

Bůh pro nás zůstává Tajemstvím. Ježíš nám ukazuje, že to je Tajemství lásky. Bůh se neuzavírá sám do sebe. Naopak ze sebe vychází. Jde svému stvoření - zvláště člověku - naproti. Nevede monolog. Mohl by, ale nevede. Snad to nebude příliš troufalé, když řeknu, že on vášnivě miluje život, dialog    a pestrost s rozmanitostí. Český jezuitaLudvík Armbruster říkával: "Bůh nemá rád monokultury."

Boží věčný život a svoboda jsou děním lásky. To je velmi dobrá zpráva. Vědět, že celý vesmír vzešel z Lásky a stále spočívá v rukou toho, kdo je Láska, a směřuje k němu..., je už samo o sobě osvobodivé a úlevné.

Ale to není všechno. Evangelium jde dál a učí nás, že do tohoto dění Boží lásky patříme i my. Už dnes. Trojice znamená také, že Bůh se o všechno dělí. Nic si nenechává pro sebe. Proto může Ježíš    v dnešním evangeliu říct: "Všecko, co má Otec, jest mé." Co je mé, je tvoje. Co je tvoje, je také mé.

V Bohu je plnost života a radosti. Bůh se o tuto svou plnost dělí i s námi. Sdílení znamená také vzájemnost. My jsme milovaní a Bůh stojí také o naše projevy lásky. Svým Duchem vstupuje do našeho světa vnějšího i vnitřního a naplňuje jej a oživuje svou láskou. A nás ponouká, abychom odpovídali a reagovali. Mluví k nám - k našemu nitru. Nabízí své vedení. Připomíná nám - snad můžeme říct: aktualizuje Ježíšova slova a vyjevuje Boží plány. A ty jsou dobré. Nemusíme se bát. Můžeme důvěřovat. Smíme očekávat konečné vítězství Pravdy, Dobra, Krásy a Lásky. Smíme očekávat skutečnou svobodu, radost.

V jednom ze zpěvů z Taizé se zpívá: "Náš Bůh je láska. Mějte odvahu, žijte pro lásku. Náš Bůh je láska. Nemusíš se bát." To je přesně ono: "Náš Bůh je láska."